V době, kdy Steven Spielberg točí adaptaci Tin Tina, se dá bezpečně říct, že komiksový boom je v plném proudu a dotýká se celého Hollywoodu. Ty opravdu velké komiksové snímky jako Iron Man a další ze stáje Marvelu nebo DC, jsou za svou existenci vděčné Singerovým X-Menům, kteří boom rozpoutali. Existuje ale ještě jedna drobounká odnož komiksových adaptací, která si šlape „svou“ cestičku.

Svou v uvozovkách proto, že jsou tyto snímky od ostatních adaptací velmi odlišné, ale podstatně omezují režisérskou kreativitu – jsou totiž obrazově doslovným přepisem komiksových předloh. Patří mezi ně Snyderův opus 300: Bitva u Thermopyl nebo Watchmen a právě Sin City, které s touto opisovací metodou přišlo.

Když odmyslíme krom drobností přesný opis komiksových políček, jedná se o velmi originální film, který ve své době neměl obdoby. Jeho význam je dodnes trochu nedoceněný, protože Sin City nebylo divácky příliš úspěšné a kritika ho zpravidla odsuzovala jako nudný blábol.

Film přitom neoslňuje jen vizuální stránkou a produkční originalitou, nesmíme zapomínat také na hvězdné obsazení, které se ve svých rolích zjevně skvěle bavilo. Na tom nakonec film stojí víc, než na vizuální stránce. Většina scén je totiž točena právě kvůli inspiraci v komiksu staticky, většinou se během dialogů (nebo spíš monologů) kamera vůbec nehýbe a tak vše stojí na expresivnosti hereček a herců.