Na začátek recenze musím říct, že studio Raven Software patří mezi mé oblíbené, protože ve hrách nabídli vždy něco nevídaného a originálního. Proto se jejich nápady nejednou staly inspirací pro jiné vývojáře. Sláva a výjimečnost studia se bohužel časem ztrácela, ale když na trh přišla řežba jako Quake IV a nedávno nový Wolfenstein začalo se znovu blýskat na lepší časy. Když pak Raveni oznámili střílečku Singularity pod taktovkou Activisionu, bylo jasné, že mají v plánu něco velkého. Hned první obrázky a informace připomínali spojení dvou veleúspěšných her a to BioShock a Half-Life.

Píše se rok 1950 jak je zvykem, každá z velmocí chce mít ty nejlepší zbraně a vybavení, jež by pomohli dobít celý svět. Sovětský svaz na ostrově pojmenován Katorga-12 poblíž Kamčatky našel vzácný prvek, který pojmenovali E-99. Vlastnostmi je velmi podobný plutoniu. E-99 má dvě hlavní přednosti, je zdrojem velké energie a hlavně dokáže ohýbat časem. Získávání E-99 není vůbec lehkou záležitostí, navíc při špatné manipulaci může dojít k nezvratitelné pohromě a k té také dochází. Tato havárie zapříčiní, že celý projekt se všemi obyvateli i s ostrovem je zničen a zapomenut. Americká armáda ovšem o pár desítek let později zachycuje nad neznámým ostrovem radiaci a posílá na místo vojáky, aby zjistili, oč vlastně jde. Než se ale stihnete nějak rozhlídnout tak vrtulník zasahuje obrovský výboj, který zapříčiní nevyhnutelnou havárii.

Vizuální stránka hry nepatří mezi ty nejlepší, to určitě ne. Hru jsem hrál na konzoli Playstation 3 a Singularity pohání Unreal Engine, který si se strukturou této konzole rozumí asi nejméně, ale i tak byla pěkná a dohromady s atmosférou ostrova působila parádně. Všelijaké efekty při měnění časoprostoru, střílení nebo jen vzhled celého komplexu působí neskutečně živě. To se bohužel nedá říct o kvalitě některých textur a jejich vykreslování. Nejen že kvalitou připomínají hry, jež vyšli minimálně před deseti lety, ale také se někdy nestihnou ani včas vykreslit.

Důležitou věcí jsou pochopitelně střelné zbraně, které budou vašim neodmyslitelným parťákem po celou dobu hraní. Při prvních pár výstřelech se mi chování zbraní nezamlouvalo a přišlo mi odfláknuté. Tvůrci mě po chvilce hraní ovšem vyvedli z omylu, protože každá zbraň se chová úplně jinak. Celý systém střílení je jen o zvyku a po chvíli jsem si užíval každý výstřel. Na nepřátelského vojáka nemusíte vystřílet celý zásobník, stačí pouze dobře mířená kulka. Když narazíte na mutanty, které se každou chvíli přesouvají v časoprostoru a tím uhýbají kulkám, tak to je už jiná káva a jejich zabití usnadní věcička TMD, ale o této hračce si povíme později.