Kalamitní výskyt révokazu, který se do znojemské vinohradnické oblasti rozšířil z Dolních Rakous, způsoboval na keřích vinné révy katastrofální škody. Poprvé byl révokaz zjištěn v roce 1890 u obce Šatov a rychle se šířil po celé oblasti. Vzniklé škody přiměly vládu k rozhodným opatřením. Jedním z nich bylo zřízení "C. k. technické stanice pro potírání révokaza na Moravě" v roce 1895 ve Znojmě. Již samotný název nejlépe vystihuje její poslání.

Zkoušené způsoby ochrany zaplavováním vinic, vstřikováním sirouhlíku do půdy v blízkosti kořenů révy se zdály málo účinné. Jediným řešením byla obnova všech vinohradů štěpovanými sazenicemi ušlechtilých odrůd evropské révy na podnožích americké révy, jejíž kořeny byly proti révokazu odolné. Přestože to byl úkol nesmírně náročný a nákladný, vláda se usnesla ho finančně podpořit. Začalo se se zakládáním matečných vinic k produkci podnoží, vzorných vinic se sortimentem odrůd evropské révy k zajištění dostatečného množství oček,

Zásluhou stanice, jejíž název byl od roku 1905 změněn na "C. k. vinařský inspektorát ve Znojmě", byla dokončena ve dvacátých letech obnova všech vinic na Znojemsku výsadbami štěpovaných sazenic vinné révy. V roce 1910 se tedy začalo s generatívním mezidruhovým křížením. Vznikla snaha i u nás vyšlechtit křížením evropské révy s révou americkou přímoplodé hybridy, které by spojovaly základ pro produkci jakostních hroznů a odolnosti proti révokazu a houbovým chorobám.