„Opět jsme v českém jazyce psali slohovou práci, kterou si nyní můžete přečíst i vy. Stejně jako u minulé slohové práce do češtiny, i tentokrát byl na řadě můj oblíbený slohový útvar, což je samozřejmě úvaha. Tu si napíšu mnohem raději než nějaké vyprávění, líčení, popis nebo fejeton.“
Jaká je „ta naše povaha česká“? Rád bych vyzdvihl pozitiva a kladné vlastnosti našeho národa, ale když se podívám kolem sebe, nějak mě nenapadá, co bych měl zmínit. Nezbývá mi nic jiného, než podívat se na to z té druhé strany. Jaké jsou tedy typicky české vlastnosti?
Jako první bych uvedl soutěživost a „vyčůranost“. Poté, co od 50. let minulého století začali komunisté se znárodňováním majetku, v 90. letech začala loterie jménem privatizace. Kdo to tehdy vyhrál, ten je dnes za vodou. V následujících letech jackpot vyhrály dnes velmi známé osobnosti, například pan Kožený nebo pan Krejčíř. Naneštěstí se brzy dostaneme do fáze, kdy již nebude o co hrát. Co bylo v banku, to je již prakticky rozebráno. Dojde k opakování celé situace? Snad ne, koneckonců nebude co znárodňovat, protože...
Češi jsou vesměs banda líných tupců bez kreativity a snahy něco vytvářet, bez pracovní morálky a zodpovědnosti. Uvedu dva příklady, které hovoří za vše. S jistou mladou „paní“ jsem řešil problém, že zobrazovaná finanční částka v jednom systému neodpovídala skutečnému stavu. Nebudu komentovat to, že bylo třeba každou informaci posílat dvakrát, než ji vzala na vědomí. Spíše mě zaujalo, jakým způsobem v dotyčné firmě komunikují. Z e-mailu, u kterého „paní“ spletla adresáta, jsem se dozvěděl, že jsem „blbec“. Hmm. Avšak tato situace byla oproti druhé ještě poměrně veselá, koneckonců jen urazila obchodního partnera. Analýza návštěvnosti webových stránek, které se věnují převážně zábavě a poskytování studijních materiálů, odhalila, že jsou stránky z nějakého důvodu terčem zájmu hned několika ministerstev. V pracovní době. Přijde vám to k smíchu? Mi ani ne, spíše k pláči, když vidím, za co jsou někteří lidé placeni z daní, které platím.
