Zatímco lze v kinech narazit na Persea s militaristickým sestřihem Sama Worthingtona, kterak porcuje nadpřirozenou havěť hlava nehlava, studio Warner Bros. využilo příležitosti k oprášení původní verze Souboje Titánů, již si většina dnešních „-cátníků“ pamatuje z odpoledních vysílacích časů na českých televizních kanálech.

Taktika je to zcela logická, neboť takřka jednatřicet let stará reklama na umění stop-motion animace by sama o osobě nalákala ke koupi jen největší nostalgiky a fanoušky fešných kudrlin Harryho Hamlina. Se silnou mediální kampaní, s jakou nový (s)hit Louise Leterriera vlezl do setmělých kinosálů, jsou však vyhlídky na vysoké prodeje alespoň trochu růžovější.

Ten – jak pravděpodobně víte – vypráví o bájném Perseovi, synu všemocného Dia, jemuž bylo souzeno, aby získal ruku krásné Andromedy a spolu s ní i jedno z řeckých království. Cesta ke štěstí je ale trnitá a Perseus během ní musí překonat nespočet nástrah, jež mu kladou pod nohy nejen sebestřední bohové, nýbrž i mýtická monstra, jimž dělá velkou radost slupnout fešného zbrojnoše, jako dezert po vydatném obědu, anebo ho proměnit v kámen a vystavit si ho ve svém soukromém muzeu.

Souboj Titánů byl již v době svého releasu (čtyři roky poté, co vesmírem poprvé zaznělo bzučení světelného meče) mnohým divákům pro smích, avšak jak se s postupem času ukázalo, film v paměti mnohých zakořenil natolik, až se z něj stala nezpochybnitelná klasika. A je jasné proč.