Definicí civilizace je podle Slovníku cizích slov vyšší stupeň společenské organizace, zejména pokud se týče technického pokroku. Jak ale poznáme ten "vyšší stupeň"? Můžeme si sice říkat moderní vyspělá společnost, ale naše pudy nám mnohdy nebrání vrátit se ke kořenům. Díky pokroku vědy sice máme novější a novější přístroje, v některých věcech máme širší obzory, můžeme o sobě rozhodovat a nepodřizujeme se vyšším společenským vrstvám. Alespoň ne vždy. Například v mnoha literárních dílech se můžeme dočíst o útisku nižších společenských vrstev, o povýšenosti těch vyšších nebo o nezájmu o své okolí a lidí v něm.
Pod slupkou moderní vědy v nás tedy stále zůstávají ti samí lidé, jako byli naši předchůdci před staletími. V každé době na nás vlastně působil i jakýsi trend, který ovlivňoval naši mentalitu. Ve středověku to byl například fanatismus v podobě náboženství, spojený s honbou za čarodějnicemi. Dnešní doba by se dala naopak charakterizovat honbou za demokracií, svéprávností, individualitou a to co bylo tehdy "in" dnes považujeme za zastaralé. Stejnak jako tomu bylo v předchozích staletích, i naše "trendy" jednou zřejmě zaniknou a budou spíše patřit k tabuizovaným nebo směšným tématům než k tématům běžné konverzace.
