Vybíráte novou televizi a nevíte, jakou technologii zvolit? Slyšeli jste, že za provoz moderní LCD nebo plazmy můžete utratit tisíce ročně? Je to pravda? Kolik obří obrazovky opravdu spotřebují energie? Jak se tato čísla liší od udávaných hodnot? + REÁLNÁ HODINOVÁ SPOTŘEBA

Výrobci LCD i plazmových televizorů se neustále předhání v upozornění, že právě ta jejich technologie je šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale především k vaší kapse. Stejně tak při pohledu do technických specifikací zatrne nejednomu zájemci o ten nový plochý zázrak, po kterém tak všichni touží a kvůli kterému se nejeden zájemce zadluží, aby konečně měl taky ten plochý televizor, co na koupěchtivého uživatele kouká téměř z každého letáku.

Nejen na našem webu se vedou diskuse, jaká čísla jsou reálná a jak moc se liší od udávané tabulkové spotřeby (řešili jsme to už v jednom z prvních článků). Nejeden majitel či uživatel také argumentuje rekordně vysokou spotřebou jednoho či absurdně nízkou spotřebou druhého televizoru. Proto jsme se rozhodli, že se oběma technologiím podíváme trochu na zoubek. Zde předestírám, že nejde o reprezentativní průřez trhem, kdy bychom museli změřit spotřebu desítek televizorů, ale vybrali jsme několik modelů z kategorií, které lákají spotřebitele k nákupu nejvíce. Také upozorňuji, že výsledky při použití jiných televizorů nemusí být shodné, pouze se pokusíme zodpovědět, jak velké jsou rozdíly ve spotřebě a zda ji můžeme ovlivnit nastavením televizoru. Účelem ani není vyzdvižení jedné a zavržení druhé technologie.

Nejzásadnějším a nejdiskutovanějším rozdílem mezi technologiemi je, že u LCD technologie by spotřeba televizoru měla být v podstatě konstantní a nezávislá na jasu zobrazované scény. Důvodem je princip tvorby obrazu u LCD, kdy zjednodušeně řečeno samotný LCD panel nevydává světlo žádné, neboť to má na starost podsvícení onoho panelu. Naproti tomu u plazmy každý jednotlivý bod obrazu je samostatným zdrojem světla, a tak při světlé scéně je nutno všechny body rozsvítit a v tmavé naopak zhasnout.