To jsem Vám zase jednou vyrazil na výlet do hor mým nejbližším, tedy Jeseníků. Trasu jsem měl naplánovanou jen z části. Vyjel jsem brzo ráno autem ze Stěbořic a asi za hodinku už jsem parkoval v Karlové Studánce u hotelu Hubert. Chvíli jsem se kochal vodopádem, který je za parkovištěm a který padá jak já říkám z nebe, jelikož jeho začátek není vidět. Padá odněkud z lesa a pozorovatel ze zdola vidí jen jeho část, kdy se tříští o oblázky v Bíle Opavě.

Měl jsem naplánovanou trasu z Karlové Studánky na Barborku. Vyrazil jsem tedy podél Bíle Opavy. Po překonání dolní části, kde procházím kolem celkem klidné říčky dojdu na místo kde je informační tabule, na které se dozvím, že před sebou vidím dvě koryta říčky. To původní je od povodní v roce 1997 vyschlé, jelikož říčka si našla v době povodní jinou trasu. Tady začíná zajímavá část cesty.

Postupuji nahoru podél Bíle Opavy a cestou narážím na několik vodopádu po kterých se říčka dostává dolů do Karlové Studánky. Je to úchvatné místo, kde cítíte sílu přírody a zároveň si uvědomujete čistotu, která tady je. Od vody je sice cítit chlad, ale v květnu, kdy jsem tudy šel, to vůbec nevadí. Vidím tady co voda dokáže s kameny, jak je tvaruje, kde umožní mechu a kapradí růst a kde naopak ne, co dělá se dřevem spadlým do říčky, jaké vydává zvuky. Někde jsou hluboké tůně, jinde bije do kamenů, prostě to se musí vidět.

Cesta je tady trošku namáhavá, ale průměrně zdatný člověk zdejší žebříky a můstky v pohodě zdolá. Cestou taky narazím na místo, kde se vyřádil vítr, který poničil část zdejšího lesa. Je to trošku smutný pohled, ale je to prales a toto přírodní řádění k tomu patří. Navíc na těchto místech potkávám lidi, kteří jsou naladění na stejnou strunu jako já. S některými prohodím pár slov, vyměníme si zkušenosti z trasy, ale určitě každý člověk tady pozdraví a pozdrav nezní jen česky. Myslím si, že na horách se potkávají lidi, kteří sem chodí odhodit starosti všedního dne a nechtějí tím zatěžovat ostatní.