"Já se na ty vaše odulý ksichty koukám celej den v práci, tak proč bych na ně koukal i večer?!"
Teambuilding? Děkuji, nechci.
Tak prý reagoval otec jednoho mého kolegy, když za ním v zaměstnání přišli s nabídkou účasti na bowlingovém firemním večírku. Za čas prý musel zaměstnání opustit.
Současný velký hit v ejč ár (HR, Human Resources, tedy personální; však i ta pověstná hajzlbába je dnes Front Office Manager) jsou takzvané firemní teambuildingové akce. Pokud patříte k těm nemnoha šťastlivcům, které to ještě nepotkalo, zde je krátké povídání. Podkladem byly zimní i letní teambuildingové akce ve firmě, kde jsem asi dva a půl roku pracoval (česká IT společnost, cca 40 zaměstnanců).
Firemní teambuildingový výjezd se koná dvakrát do roka. Účast povinná. Začíná zpravidla ve středu odpoledne, kdy namísto toho, aby jste šli v klidu za rodinou nebo svými koníčky, sednete do autobusu a necháte se odvézt na třídenní "školní výlet". Na místo se přijíždí večer, takže zbývá dát si večeři a přetrpět povinnou komunikační hru.
Druhý den je ve znamení odborných prezentací. Skutečný odborný přínos přednášek je většinou nulový. Co taky chcete přednášet pro široké spektrum zaměstnanců celé firmy? Chcete vykládat sekretářkám (pardon, Office Mananagerkám) třeba o generickém DAO pro Hibernate? Ale jděte. Večer je konečně volná zábava, tedy nejlepší příležitost ožrat se za firemní peníze.
Zdroj: Milosnemec.cz