V historii se objevuje celá řada otazníků, které nás ženou kupředu v touze po pravdě. A jednou takovou velkou neznámou je i řád templářských rytířů. Kdo tedy byli tito bojovníci s křížem na hrudi a proč tak nenadále skončila linie jejich dějin?
Řád templářů byl největším a nejmocnějším křesťanským rytířským řádem středověku. Celý název řádu zněl „Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu“ (Pauperes commitiones Christi templique Salomonici). Řád byl založen roku 1118 nebo 1119 jakožto důsledek první křížové výpravy do Svaté země (1096-1099).
Úkolem řádu bylo pomoci chránit nově založené Jeruzalémské království proti nepřátelským muslimským sousedům a zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy, putující do Jeruzaléma po jeho obsazení. Jejich odznakem byly bílé pláště, doplněné záhy o typické červené kříže.
V čele řádu stál Hugo de Payns a Godefroy de Saint Omer. Na počátku stál devítičlenný spolek francouzských rytířů založený na ochranu poutníků mezi Jeruzalémem a Jaffou, který vznikl už v roce 1118. Řád sídlil v mešitě Kubbat as-Sachrá (Skalní chrám), která stála v místě kde měl stávat Šalamounův chrám. Z latinského výrazu pro chrám „templum“ pochází označení řádu. Templáři patřili původně pod řeholi sv. Augustína. Řád samotný byl uznán na koncilu v Troyes roku 1129. V této době měl řád 300 rytířů, kteří veleli asi třem tisícům mužů. V době jejich posilování přišel neúspěch druhé křížové výpravy, to se odrazilo i na jejich politice. po pádu Jeruzalémského království v roce 1187, ztratili křižáci i Jeruzalém a v roce 1291 padal i poslední bašta st. Jean d´Acre. Templáři a Špitálníci postupně opouštěli svá teritoria. Rytíři templu se do Francie vraceli přes Kypr a Sicílii, zatímco Špitálníci se usadili na Maltě.
