Jeden z nejčastějších argumentů, který lidé používají k tomu, aby nemuseli do tetovacího salónu jsou pochybnosti o názorech spoluzaměstnanců v jejich současné či budoucí práci. Obávají se reakce šéfa při přijímacím pohovoru, vyhýbavým pohledům od zaměstnanců a celkového negativního postoje od kolegů. Je možné někoho vyhodit či nepřijmout jenom proto, že má na svém těle tetování? Opravdu se zaměstnavatelé dívají na potetované lidi skrz prsty? Nehraničí podobné názory s obyčejnými předsudky z minulosti?
Nechci se nechat potetovat, protože nevím, jaký dopad to bude mít na moji budoucí kariéru. To je patrně jeden z nejčastějších důvodů, proč si nechceme hodit kérku na předloktí nebo na krk, ovšem i jiné tělesné partie hrají v určitých zaměstnání roli. Podobné důvody nejsou žádné výmysly jednotlivců, ale často vychází ze zkušeností, kdy se potetovaný člověk střetnul s méně či více konzervativním šéfem, který mu kvůli vlastním předsudkům zabránil v kariérnímu postupu.
U některých druhů zaměstnání, především tam kde člověk vystupuje společensky, jsou i v dnešní moderní době, podobné zvláštnosti, něčím nevhodným. Na druhou stranu, je třeba brát věc i z druhého úhlu. Vezměme si situaci kdy pojišťovací agent nabízí výhodnou pojistku proti úrazu. Na krku má vytetovaný nápis „bad boy for live“. Při podávání pojistné smlouvy mu pod sakem vykukuje hustě potetované předloktí nějakými neurčitými obrazci. Ještě scénu doplňme o 70ti letou babičku, která tetování zná jen jako cejch z kriminálu. Už ji vidíme jak rozkládá svoji teleskopickou hůl a chystá se dát pojišťovákovi co proto. Tolerance k tetování dnes velmi pokročila, jsou tu ale pořád určité bariéry, které je potřeba ze strany zaměstnavatele respektovat.
Není to tak dávno, kdy měl v americe člověk s jakýmkoliv tetováním, cestu do policie či armády neprodleně zavřenou. Demokracie v USA ale postoupila a tak se ze zákazu stalo povolení, ovšem s určitými omezeními. Každá osoba s tetováním musela prokázat jeho pravý původ. To u některých lidí nebyla úplně jednoduchá věc a tak kdo původ prokázat nedokázal, měl smůlu. Jeho cesta do bezpečnostních složek byla uzavřena. Toto nařízení, ale také nemělo dlouhého trvání a dočkalo se další inovace. Dnes situace vypadá tak, že je náborářům úplně jedno co na sobě máte vytetováno, tedy do určité míry. Netolerují se samozřejmě rasistické a jiné nenávistné symboly. Jediná známka, která připomíná byrokratické utlačování, už je snad pouze otázka psychologa při přijímacím pohovoru: „Proč jste se nechal tetovat?“ na kterou se víceméně spokojí s odpovědí „Protože se mi to prostě líbí.“ Je ale velice pravděpodobné, že se psycholog ani nikdo jiný na nic ptát nebude. Pokud tetování není nijak agresivní, je dokonce úplně jedno kde ho máte. Není tedy dnes vůbec žádnou výjimkou, vidět v New Yorku, ale i kdekoli jinde, městské policisty, kteří mají hustě potetovaná předloktí a nikdo na ně nepohlíží skrz prsty. Např. v Kalifornii už je tetování tak běžné, že je prakticky naprosto nemožné vidět za celý den nikoho, kdo by neměl tetování.
