Pink Floyd jsou jedním z nejúspěšnějších a nejuznávanějších interpretů, které dala světu hrdá Anglie. Kapela, která především v 60. a 70. letech určovala směr rockové hudby a přes Temži soupeřila o fanoušky s The Rolling Stones, vyprodukovala celkem čtrnáct dlouhohrajících desek. Jejich prodeje dnes lámou hranici dvou set milionů. Dostatečný důvod k tomu, aby věhlasný časopis Guitar World povolal své čtenáře a nechal je hlasovat o tom, které z alb Floydů je číslem jedna.

Vybírat mezi Dark Side Of The Moon a The Wall je stejně těžké jako se rozhodnout, zda se vám pod kůži více vryl bizarní takt singlu Money nebo megahit Another Brick In The Wall (Part II). Konceptuální album s výrazně pesimistickou náladou je podle mnohých vůbec nejzajímavějším počinem sedmdesátých let. Posluchači mají v tomto ohledu celkem jasno, když do dnešního dne skoupili celkem pětačtyřicet milionů kopií. Pokud jste náhodou nikdy nic od Pink Floyd neslyšeli, sáhněte po Dark Side Of The Moon. Dokázalo příkladně skloubit instrumentální velikost a veškeré duchovní bohatství vlivných rockerů ze srdce Anglie.

Rozsáhlý projekt The Wall se neomezil jen na hudební produkci. Atakoval filmová plátna a speciálního "zážitku" se zdí z lepenkových krabic se dočkali i návštěvníci tehdejších koncertních vystoupení. Album je z velké části reakcí na událost z roku 1977, kdy se po kontroverzi s fanoušky na koncertu v kanadském Montrealu zrodila v hlavě Rogera Waterse myšlenka vytvoření určité bariéry mezi publikem a kapelou. Symboliku nahrávky Waters následně nejsilněji demonstroval megalomanským koncertem v Berlíně (na čas dokonce zapsaným v Guinessově knize rekordů jako největší koncertní událost vůbec), kde už bez zbytku Pink Floyd podpořil pád Berlínské zdi.

Na vrcholu sil se Pink Floyd ocitli v sedmdesátých letech. Alespoň tak to vidí čtenáři Guitar World. Bronzovou příčku okupující album Wish You Were Here dokázalo své kvality obhájit navzdory obtížné pozici následovníka majstrštyku Dark Side Of The Moon. Kapela opět ozvláštnila dokonale jednoduchou a přitažlivou muziku o prvky syntetizéru a zároveň zvuk zjemnila příspěvkem Gilmourovy akustické kytary. Odkaz Sydu Barrettovi - ať už jeho minulost byla jakákoli - má vliv na atmosféru celé nahrávky. Poprvé se v ní hovoří o psychických problémech, kvůli kterým musel jeden ze zakládajících členů Pink Floyd svou formaci opustit.