O pěstování tausendií se traduje, že jsou náročnějšími rostlinami pro pěstování v našich podmínkách. Protože se jedná o vysokohorské rostliny, hlavním problémem je zimní mokro. Proto se ve většině literatury doporučuje dobrá drenáž a zakrytí tabulkou skla. Na skalce máme již několik let drbnou Townsendia rothrockii, o které jsem se na stránkách Skalničkáře již okrajově zmiňovala. Pokud zalistujete v odborné literatuře, dočtete se, že se jedná o vápnostřežnou rostlinu. Nevím z z čeho autoři takového tvrzení vycházejí, ale moje zkušenost je zcela jiná.

Žijeme na křídové tabuli, což znamená, že ze studny nám vytéká natolik tvrdá voda, že je nevhodná pro běžné pití a jiný kámen než opuku zde nenaleznete. Naprosté blaho pro všechny vápnomilné rostlinky. O pěstování vápnostřežných rododendronů a azalek vůbec neuvažuji, ale občas mi to nedá a do skalky zasadím nějakou tu rostlinku, která by dala přednost spíše kyselému prostředí. No a to je případ i již zmiňované Townsendia rothrockii.

Podle většiny autorů publikací o skalničkách by měla už dávno uhynout díky přítomnosti vysokého podílu Ca v půdě. Opak je pravdou. Rostlinka vytváří skutečně přízemní trs s květy těsně přisedlými k bázi. Květy jsou velké téměř 4 cm a jsou výrazně vybarvené.

Díky vysoké a hrubé drenážní vrstvě rostlina překonává bez krytu i mokré zimní období. A když píši mokré tak tím myslím skutečně mokré. Protože ta letošní zima bylo pro nás mokrá mnohem více než je zdrávo. Vysvětlím. Od měsíce října do měsíce února protékala naším zahradnictvím, kde stojí skalka o které píši, řeka široká 10 metrů s hloubkou 40 cm. Nepřetržitě. A uprostřed tohoto vodního toku stála skalka ve které roste i mimo jiné naše severoamerická skalnička. Přesto, že skalka je na 1 metr vysoké drenážní vrstvě, tvořené zdivem zbořené ječovické hospody, ( budiž ji zachována věčná sláva), takové množství vody po dobu 4 měsíců se muselo odrazit i v horní vrstvě půdy, ve které jsou zasázeny rostliny. Během celé té doby totiž skalka fungovala jako molitanová houba, kterou položíte do nádoby s vodou. Nasávala a nasávala a nasávala. Té vlhkosti má skalka v sobě tolik, že ještě nyní, koncem měsíce dubna jsou některá nižší místa stále přemokřená a nelze je skalničkami osázet, leda tak blatouchy. No a aby toho nebylo málo, nastaly v druhé polovina zimy opakované silné oblevy, které poničily jinak odolné mateřídoušky a hvozdíky.