A přesto je v naší zemi každý den zabito 70 nevinných dětí. Bez toho, aby se něčím provinily. Bez soudu. Bez práva na odvolání. Prostě někdo rozhodl, že nemají právo žít.

Ale při objektivní a důsledné analýze, v jejímž průběhu se prostě snažíme nedostat se do rozporu sami se sebou a se zásadami, jež jsme si osvojili, to vidíme velice dobře: je-li někdo proti trestu smrti pro zločince a vrahy, potom musí být i proti trestu smrti udělovanému dětem, které ani nestačily žít, a které se dokonce ani nenarodí. Jestliže jsme proti zbraním určeným k zabíjení stovek milionů dětí, žen a mužů v Rusku, potom musíme být i proti zabíjení nenarozených dětí ve Francii. Zasazujeme-li se o respekt k lidské osobě, potom ji musíme hájit úplně, integrálně a bez výjimky.

Patrně nejznámější "lidskoprávní " organizací ve světě je Amnesty International. Bojuje zejména proti trestu smrti, přičemž nedělá rozdíl mezi politickým vězněm a usvědčeným vrahem. Ta samá organizace ale nemá problém s trestem smrti pro děti, které se ničeho zlého nedopustily.

Kdyby tomu tak bylo ve Francii, potom bychom mohli formulovat princip: ve Francii se nebude vraždit, nikdo nikoho nesmí zabít. Ale v tom případě je třeba odmítnout zabíjení dětí před jejich narozením, přestat vyrábět zbraně na vraždění stamilionů Rusů a teprve za tohoto předpokladu můžeme obhajovat tezi: nebudeme zabíjet dokonce ani vrahy a zločince.