Genetický průzkum mumií odhaluje dopady incestů v královské rodině.
Některá tajemství dávných faraonů lze odhalit pouze podrobným zkoumáním jejich mumií. Pomocí počítačové tomografie mumie krále Tutanchamona se nám v roce 2005 podařilo prokázat, že nezemřel následkem úderu do hlavy, jak tvrdili mnozí lidé a dali tak vzniknout legendě o zavraždění mladého faraona.
Náš výzkum ukázal, že otvor v zadní části jeho lebky vznikl při mumifikaci. Studie rovněž odhalila, že Tutanchamon zemřel v pouhých 19 letech, možná brzy poté, co utrpěl zlomeninu levé nohy. S některými tajemstvími, která Tutanchamona obklopují, si však nedokáže poradit ani počítačová tomografie. Nyní jsme jeho mumii zkoumali hlouběji a přicházíme s mimořádnými objevy o králově narození, životě i smrti.
Tutanchamon měl vrozené postižení levé nohy (tzv. koňská noha, pes equinovarus), v jednom prstu neměl kost a některé nártní kosti byly zničeny nekrózou. Obojí zřejmě zhoršovalo jeho schopnost chodit. Již dříve odborníci zaznamenali, že v Tutanchamonově hrobce bylo nalezeno 130 vycházkových holí, z nichž některé nesou jasné známky používání. Někteří badatelé uváděli, že takové hole byly obecnými symboly moci a že poškození Tutanchamonovy nohy mohla vzniknout při mumifikaci. Naše analýza však prokázala růst nové kosti jako reakci na nekrózu, což dokazuje, že faraon měl nohu nemocnou ještě za života. A ze všech faraonů jedině Tutanchamon je zobrazován vsedě například při lukostřelbě nebo hodu bumerangem. Nebyl to král, který držel hůl jako symbol moci. Byl to mladý muž, který potřeboval hůl při chůzi.
Zabila tedy faraona malárie? Možná. Tato nemoc může vyvolat smrtelnou imunitní reakci organismu, způsobit šok v krevním oběhu a vést ke krvácení, křečím, komatu a smrti. Jak však poznamenali jiní odborníci, malárie byla v této oblasti v tehdejší době pravděpodobně běžná a Tutanchamon byl možná vůči ní částečně imunní. Na druhé straně však mohla oslabit jeho imunitní systém, takže pro něho byly nebezpečnější komplikace, jež mohly nastat po nezhojené zlomenině nohy, kterou zjistil náš tým v roce 2005.