(26.7.2010 00:17 -daw-) Je konec. Titul mistryně Evropy je udělen. Po skvěle odehraných čtyřech soutěžních kolech ho získala německá hráčka Sophia Popov. Neméně dobře ale hrály i její soupeřky. Z českých nadějí se nejlépe umístila Klára Spilková, které patří dělené 25. místo. Za uplynulým týdnem, jenž byl ve všech ohledech naprosto mimořádný, a na nějž se bude ještě hodně dlouho v dobrém vzpomínat, se nyní pojďme naposledy ohlédnout.
Do průběhu mistrovství výrazným způsobem promluvilo počasí. První dvě kola se odehrála v tropických vedrech, po nichž následovala prudká noční bouřka a výrazné ochlazení. Třetí kolo mělo asi nejlepší podmínky, hřiště bylo sice místy podmáčené, ale den se obešel bez deště a větru za celkem přívětivých teplot. V tomto kole byl také stanoven nový rekord hřiště. Na svědomí ho má francouzská hráčka Manon Gidali, která díky 8 birdie a dvěma bogey odevzdala scorekartu s pouhými 66 ranami. Tím překonala osm svých spoluhráček, které v průběhu turnaje skórovaly 67. Závěrečné kolo ukázalo, jak moc umí být Kuňka drsná. V chladu, větru a dešti se razantně snížil počet birdie a naopak výrazně přibylo double bogey. I tak ale byly výsledky začínající osmičkou spíše raritní. Nejlepší evropské amatérky si dokázaly se ctí poradit i s nepřízní počasí. Švýcarka Anais Maggetti dokonce i v takto brutálních podmínkách pokořila o jednu ránu sedmdesátku! Také irská hvězda Leona Maguire zahrála poslední den pod par (71), v paru došly Amy Boulden z Walesu a Pamela Pretswell ze Skotska. Velkou zkouškou prošlo i samotné hřiště. Během dvou nocí absorbovalo neuvěřitelné množství vody, a byť se na některých fervejích a v některých bankrech objevily kaluže, greeny zůstaly suché a perfektně hratelné. Skvělou práci odvedli naši greenkeepeři, kteří vyjížděli se sekačkami každý den ve čtyři hodiny ráno, aby bylo vše včas připraveno. Hráčky i kapitánky výprav často vyjadřovaly překvapení nad tím, že hřiště v tak perfektní kondici je teprve tři roky staré. Z dánského serveru Golfbox.de jsme získali zajímavé statistiky výsledků na jednotlivých jamkách. Jejich obtížnost se měnila v průběhu šampionátu podle počasí a podle pozic jamek, které připravoval hlavní rozhodčí turnaje Dalibor Procházka. Krásným příkladem je např. jamka č. 7, kde většina hráček sbírala birdie a šestkrát došlo i na eagle. V prvních třech kolech byla tato jamka jednoznačně nejlehčí ze všech, ale poslední den v protivětru a s vlajkou umístěnou na rozhraní tří pater se z ní stala devátá nejtěžší jamka. Podobně tomu bylo u šestnáctky a samozřejmě u sedmnácté jamky. Jamka č. 17 byla v pořadí obtížnosti první den až osmá. S pinem na začátku greenu se nebylo čemu divit. I na druhý den čekala na hráčky relativně příjemná pozice a jamka se umístila jako 6. nejtěžší. Ve třetím kole se vlajka přesunula až na samotný konec greenu a rázem se jamka stala nejtěžší na celém hřišti. V posledním kole se přidal ještě silný protivítr, pin se posunul sice o chlup kupředu, ovšem za bankr, a sedmnáctka se tak stala nejen nejtěžší jamkou kola, ale i celého mistrovství. Druhou nejtěžší jamkou je dvanáctka, která se v prvních dvou dnech držela na prvním místě, třetí den klesla na 5. příčku a ve finále byla až desátá. Velký podíl na tom jistě měl vítr v zádech, díky němuž se míčky dostávaly z týčka pohodlněji na vzdálenosti, ze kterých bylo možné přesně umístit míček na green. Přehled statistik naleznete v excelové tabulce v pravém sloupci, stejně tak i fotky z turnaje od Oty Sládka. Nyní se život resortu vrátí do původních kolejí. Opět si můžete rezervovat startovní časy a využívat všech hracích i tréninkových ploch v našem areálu. Děkujeme všem, kteří nám pomohli s uspořádáním mistrovství a těšíme se, že někdy v budoucnu budeme opět moci hostit soutěž špičkové národní nebo i mezinárodní úrovně.
