Roztáhnout dvacetiminutovou událost na celovečerní film, to chce trochu odvahy. Pete Travis a scénárista Barry Levy to vyřešili elegantně – jak už název filmu napovídá, na jednu poměrně krátkou událost se podívali z několika úhlů pohledu.

Během hodiny a půl se tedy na plátně vystřídá hned několik postav (americký prezident, ochranka, terorista, turista…), k nimž se pomocí retrospektivy vracíme z jediného důvodu – aby se jednotlivé příběhy postupně prolnuly a nakonec střetly v napínavém finále.

Zní to zajímavě, koncept svým způsobem připomíná televizní seriál 24 hodin. Nejde ani tak o to, aby příběhy dávaly smysl (ony ho moc nedávají), jde hlavně o rychlost, kterou je Pete Travis odvypráví. Jestliže atentát na prezidenta a následující „rychlovyšetřování“ (hrdinové během těch svých patnácti minut slávy opravdu všechno vyřeší) zní už sám o sobě jako zajímavá látka pro film, co když se na tu samou událost díváme z různých úhlů pohledu tak dlouho, dokud nezačne všechno dávat smysl?

Něco podobného vyžaduje divákovu pozornost mnohem víc, než jiné akční thrillery a je to vážně chytrý způsob, jak adrenalin v krvi rozproudit každému člověku, co se před televizi usadí. Jestli se o Úhlu pohledu vůbec dá říct, že by byl napínavý, je to právě díky této konstrukci.