Jdou po ledovém povrchu zamrzlé řeky a najednou se před nimi objeví silueta. Přijdou blíž a zjistí, že je to mrtvola ženy, která je zamrzlá v ledu. Zřejmě se pokusila utéct přes hranici do Číny a hlídky, které mají rozkaz střílet na každého, kdo se ji pokusí překročit, neměly ani špetku slitování.
Jestli jste z úvodu nabyli dojmu, že jde o úryvek z nějakého nově připravovaného filmu Quentina Tarantina, tak vás bohužel musím vyvést z omylu. Jde o úryvek z dokumentárního snímku „Útěk ze Severní Koreje“, který byl téměř celý natočen skrytou kamerou a jež monitoruje žalostné a strastiplné útrapy života – neživota obyvatel KLDR. Tento dokument mě natolik oslovil, že jsem se alespoň touto cestou rozhodl šířit informovanost mezi vás v naději, že toto poselství předáte zase o něco dál.Severní Korea je stát ve východní Asii na severní části Korejského poloostrova. Na severu sousedí převážně s Čínou a v nejsevernějším rohu poloostrova také částečně s Ruskem. Na jihu se vine nejpřísněji střežená hranice světa s Jižní Koreou. Počet obyvatel se odhaduje na 23 milionů. V KLDR je u moci komunistický diktátor Kim Čong Il, který v roce 1994 nahradil vůdce Kim Ir Sena.KLDR (Korejská lidově demokratická republika) je zemí, kde panuje hladomor, lidé nemají takřka co jíst, na trhu nelze skoro nic koupit a malé děti se na smetištích prohrabují odpadky v naději, že najdou něco k snědku. Většinu financí totiž tyranský Kim Čong Il vynakládá na jaderný výzkum a zbrojení jako takové. Hranice s Jižní Koreou je neprodyšně uzavřena a na celém tomto hraničním území najdete ostnaté dráty, elektrické ploty, minová pole a strážní věže na každém kroku. Je to místo, kde na sebe sousedící vojenské jednotky hledí den co den již více než padesát let.Jediná možnost jak uniknout je přes hranici s Čínou a dále přes Laos do Thajska, které umožňuje Severokorejcům vycestovat do Soulu.
Je noc a štáb stojí na břehu řeky Tuman v Číně, z jejichž vod se zanedlouho vynoří převaděč. Je nahý a šatstvo si sebou nese v igelitovém pytli, aby se neprozradil mokrým oděvem, až se bude vracet zpátky. Podplatil strážné, aby se jeho uprchlík bezpečně dostal do Číny. Ten ale nedorazil. Nejspíš se něco pokazilo. Převaděč se rozpovídal a ukazuje i balíček heroinu, který si vzal, aby se mu cesta přes hranici trochu vyplatila. Tvrdí, že pochází přímo od Severokorejské vlády, která drogu sama vyrábí. V Severní Koreji se tak drogová závislost šíří stejně jako hladomor.Zanedlouho převaděč pomáhá přes hranici mladé dívce, přičemž na druhé straně už na ni čeká kuplíř. Dívka to samozřejmě netuší a jen díky 500 Euro od štábu se nedostane do čínských nevěstinců.
Dokument dále sleduje příběh skupiny běženců, kteří se snaží cestou přes Čínu a Laos dostat do Thajska s pomocí sítě převaděčů, které organizuje pastor Čun Ki Won, aby pomohl lidem ze Severní Koreje uprchnout buď do Soulu nebo do Ameriky. To vše výměnou za přijetí křesťanské víry. Církev by sice měla údajně pomáhat nezištně, ale i tak je pastorovo počínání více než záslužné. Skupina utečenců, kde je několik mladých dívek, malý chlapec a stará žena, se postupně dostávají vlakem přes celou Čínu až k hranici s Laosem, kde musí překročit jednu z nejdivočejších džunglí na světě. Pokračují na pokraji vyčerpání takřka bez jídla a neustále se musí skrývat. Jejich přízvuk by je prozradil a udavačů je všude plno, stejně jako policie a pohraničních hlídek. Pokud by byli zatčeni, čeká je deportace do Severní Koreje, kde se útěk rovná vlastizradě, pro kterou existuje pouze jeden trest – popravčí četa.Skupina běženců se nakonec po dlouhé a strastiplné cestě dostala až do Bangkoku, kde na půdě jihokorejské ambasády zažádala o politický azyl. Následně je čekala cesta do Soulu a možná ještě náročnější úkol – z totální chudoby a mizérie se přeprogramovat na konzumní styl života v jihokorejské metropoli. Naučit se používat kreditní kartu, metro, ale také zvládnout řeč, která se od korejštiny z KLDR dosti liší.Štáb rovněž monitoroval příběh mladé rodiny s dítětem, které pastor Čun Ki Won rovněž pomáhal utéct, ale stopa se ztratila v jednom z úkrytových bytů v Číně, kde se měla rodina na čas schovat. Když štáb dorazil na místo, byl byt prázdný a přede dveřmi byly pouze cigaretové nedopalky. Otec rodiny totiž kouřil a nejpravděpodobnější variantou bylo, že ho někdo vidět kouřit na schodech a udal je. Pravděpodobně je tak zatkla čínská policie a byli deportováni i s dítětem na smrt do KLDR.Příběh Severní Koreje je svou podstatou natolik neuvěřitelný, až z toho mrazí. Říkám si, jak je možné, že v dnešní civilizované společnosti stále existují místa, jako je KLDR, Barma, či některé Africké státy. Problémem ale je, že zoufalí lidé, kteří jenom čekají v hladu a v beznaději na smrt nemají žádnou možnost, jak tuto situaci změnit. Jsou vězni ve vlastním státě, ale šance na nějaký převrat je nulová, což je zapříčiněno především skutečností, že KLDR disponuje třetí největší armádou světa a křehkou rovnováhu se neodvažuje porušit ani Jižní Korea. KLDR totiž pojí poměrně dobré vztahy s Čínou a Ruskem, kam severokorejský vůdce čas od času vycestuje pancéřovaným vlakem.Milovaný a inteligentní Kim by si ovšem za to všechno, co dělá "svému" lidu zasloužil jedno jediné: aby ho "jeho" lid pověsil i v jeho vojenském pyžamu na lampu, jako to udělali Italové po válce s Mussolinim.
