Říká se, že když Re plakal, jeho slzy se měnily ve včely. Takový byl význam včel pro dávné Egypťany, kteří uctívali mnohá božstva, jako byl např. Amon, Min a Neith. A Neithův chrám byl nazýván Per-bit, tj. Dům včel. Hieroglyf pro včelu znázorňoval fonetický zvuk „biť" a byl součástí královské ochranky „nesu bit" čili „ten, který je rohoží a včelou", přičemž včela reprezentovala Dolní Egypt. Proto jsou včelí hieroglyfy v mnoha královských hrobkách i chrámech (Wilkinson, 1992).
Med, produkt včel, byl ve starém Egyptě významnou komoditou, neboť se používal jako sladidlo i jako součást léků. Známe několik hrobek, kde byly nalezeny medové plásty nebo pevně uzavřené nádoby s medem, prezentované jako dary (Crane, 1999). Med byl aplikován vnitřně i vně při ošetřování ran, popálenin a také jako alternativa při léčení různých chorob (Estes, 1993). Medná produkce byla pro Egypťany tak důležitá, že byla pod státní kontrolou už za dob Střední říše. V anglickém muzeu v Oxfordu je uložen papyrus 19. dynastie, na kterém je písemná žaloba na dva včelaře pro velmi nízký medný výnos spolu s doporučením, aby bylo proti nim něco podniknuto. Tato centrální moc nad včelařením pokračovala až do období Ptolemaiovců. Na papyrech zhruba z roku 250 př. Kr. jsou stížnosti na včelaře i záznamy o tisících včelstvech (Crane, 1999).
