AIDS - onemocnění, které děsí značnou část lidské populace a jež je trnem v oku nejednoho dnešního virologa. Kdo je tím viníkem? Kdo stojí za tím vším? Nevyzpytatelný virus HIV..
Toto onemocnění bylo poprvé rozpoznáno v roce 1981 v USA, kde zřejmě také dostalo svůj název. Název onemocnění je zkratkou anglického pojmenování Acquired Immune Deficiency Syndrome, které vyjadřuje podstatu onemocnění. Jedná se o Syndrom získaného imunodeficitu - soubor příznaků, které vedou ke ztrátě imunity, tj. obranyschopnosti organismu. Lidský organismus se tak stává náchylným k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění.Původce tohoto onemocnění byl objeven v roce 1983 dvěma, na sobě nezávislými vědeckými týmy. V čele jednoho z nich stál americký profesor Robert Gallo se svými kolegy z Národního ústavu pro výzkum rakoviny V USA. Vědecká základna druhého týmu sídlila ve Francii, kde na tomto projektu pracovali Francoise Barréová-Sinoussiová a Luc Montagnier, kteří za své objevy získali v roce 2008 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.Virus, jenž má za vinu ono onemocnění byl nazván HIV - Human Immunodeficiency Virus. Agens (původce) HIV, virus lidského imunodeficitu, se řadí do čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus. Virová partikule o průměru 110 nm je tvořena fosfolipidovým obalem s glykoproteinovými výběžky (envelope) a vnitřní strukturou, nukleoidem (též zvaným core). Nukleoid obsahuje genom HIV, dvě identická vlákna ribonukleové kyseliny (RNA), nesoucí HIV genetický signál. Kromě těchto základních struktur obsahuje virová partikule HIV některé enzymy, především reverzní transkriptázu, umožňující replikaci viru v napadené hostitelské buňce. Pro HIV stejně jako pro ostatní retroviry je charakteristická schopnost zabudovat svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky a vyvolat její chronickou celoživotně perzistující infekci. V současné době nemáme prostředky, které by dokázaly z infikované buňky virový genetický signál eliminovat. Virus HIV je však velmi citlivý k zevním vlivům. Snadno ho ničí běžné fyzikální a chemické prostředky, jako je teplota nad 60°C či běžné dezinfekční prostředky typu chlorových preparátů. Za těchto vlivů virus postupně zasychá a záhy hyne.
Virus HIV se vyskytuje ve dvou typech, a to jako HIV-1 a HIV-2. Tyto dva typy se od sebe liší ve složení povrchových struktur, geografickým výskytem, patogenitou, klinickým obrazem a některými epidemiologickými charakteristikami. V Evropě a na americkém a asijském kontinentu se vyskytuje převážně HIV 1, HIV 2 zůstává lokalizován zejména v oblastech západního pobřeží Afriky.HIV napadá především buňky imunitního systému, zejména T lymfocyty nesoucí receptor CD4. Může však přímo infikovat i řadu dalších buněk, jako jsou slizniční Langerhansovy buňky, buňky glie a další. Uvnitř T lymfocytů se virus množí a později je i zabíjí, čímž snižuje jejich počet v těle nakaženého člověka. Výrazný pokles počtu bílých krvinek, které hrají důležitou úlohu v obranyschopnosti lidského organismu, vede k selhávání imunity a rozvíjí se v onemocnění AIDS. Člověk nakažený virem HIV nemusí mít dlouhou dobu, třeba několik let, vůbec žádné zdravotní potíže. Tomuto období se říká bezpříznakové nosičství viru HIV. I v bezpříznakovém období může nakažený člověk přenést infekci na další osoby. Přitom sám vypadá a cítí se zcela zdráv a ani jeho partner na něm nic nepozná. Pouze při laboratorním vyšetření na přítomnost HIV je u testovaného zjištěn pozitivní nález, člověk je „HIV pozitivní". Podle současných znalostí nelze s určitostí říci, zda se u všech HIV nakažených osob onemocnění projeví. U velké většiny z nich dojde k rozvoji některého z příznaků HIV/AIDS obvykle za 10-15 let po infekci (expozici virem HIV). Za jak dlouho dojde k rozvoji onemocnění AIDS, ovlivňuje celá řada faktorů, jako je původní úroveň obranyschopnosti, životní styl - vyrovnávání se se stresovými situacemi a výživové návyky. Zásadní úlohu v rozvoji infekce HIV však hraje včasná a účinná léčba.Od nákazy po plný rozvoj nemoci můžeme pozorovat postupné změny v chování organismu a první příznaky. Po prvních pár týdnech přibližně u poloviny infikovaných dochází k příznakům tzv. primoinfekce - akutní infekce HIV. Tento prvotní stav je obvykle doprovázen klasickými příznaky chřipkového onemocnění, může však připomínat i syndrom nadcházející mononukleózy. Po této fázi pacient vstupuje období latence, kdy nepociťuje žádné potíže. Toto období je délkově variabilní u jednotlivých případů. Někdy může dojít k reverzibilnímu zduření lymfatických uzlin, které může přejít v perzistující generalizovanou lymfadenopatii - PGL. Tento syndrom nemá nepříznivý prognostický význam. V době asymptomatického nosičství HIV infekce však dochází k postupným změnám imunitního systému, jehož nejnápadnějším výrazem je pokles CD4 lymfocytů. K prvním příznakům, které signalizují sníženou výkonnost imunitního systému, dochází pravidelně při poklesu počtu CD4 lymfocytů pod hodnoty 500/mm3, kdy pacient přechází z klinické kategorie A - asymptomatické HIV infekce do kategorie B - symptomatické fáze HIV infekce. Symptomatická fáze HIV infekce je charakterizována výsevem herpes zoster, postupným zmenšováním předtím zduřelých uzlin a často i celkovými příznaky, jako jsou únava, horečky, průjmy a úbytky na váze. V průběhu symptomatického stadia HIV je nutno počítat s nástupem tzv. velkých oportunních infekcí (OI), jejichž výskyt indikuje zařazení pacienta do klinické kategorie C- stadia onemocnění AIDS. Tato fáze je charakterizována výskytem některé z tzv. velkých oportunních infekcí, některými nádory nebo dalšími projevy, jako je HIV encefalopatie a wasting syndrom (kachexie). Výskyt velkých OI je důsledkem těžké poruchy imunitního systému a je obvykle spojen s hlubokým poklesem CD4 lymfocytů.Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách. Hovoříme zejména o krvi, spermatu, poševním sekretu a mateřském mléku. Aby došlo k infekci, musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV (infekční dávka).Nejčastější cestou přenosu je nechráněný pohlavní styk. Jedná se o vysoce rizikový způsob nákazy, pokud si nejsme naprosto jisti o HIV negativitě sexuálního partnera. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu.Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně.Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují.Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Při kontaktu úst s ejakulátem, poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví se riziko také zvyšuje.Další způsob přenosu je krevní cestou: podáním infikované krve nebo krevních přípravků. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb (kartáčku na zuby, žiletky…), stejně tak i nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů jako je tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.K infekci HIV může vést i injekční užívání drog – tj. sdílení injekčních jehel, stříkaček či roztoku, pokud je některý z uživatelů drog nakažen. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy.Následující typ přenosu se týká nastávajících matek. Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Těhotné ženy se rutinně testují na přítomnost viru HIV, aby v případě pozitivního nálezu mohla být u nich nasazena profylaxe či léčba a snížilo se tak riziko přenosu infekce HIV na novorozence.Pokud je někdo nakažen virem HIV, neznamená to, že bychom se mu měli stranit a ukončit s ním veškeré kontakty. Při běžném společenském styku, jako je např. podání ruky, používání telefonního sluchátka, objímání či mazlení (NE však perverzní sexuální praktiky), společný pobyt ve stejné místnosti, v sauně a bazénech, nedochází k přenosu viru. Nemusíme se bát ani používat společné WC či kuchyňské nádobí. Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy.Další fámou je přenos polibkem, není tomu však tak! Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl taktéž prokázán. Pozor bychom si raději měli dávat při hlubokém polibku, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech.Hmyz také není přenašečem. Nejpřesvědčivějším důkazem tohoto faktu je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.Současná lékařská věda není schopna AIDS zcela úplně vyléčit, dokáže alespoň zpomalit či o trochu oddálit jeho propuknutí a zmírnit jeho průběh. Léčit AIDS nebo odstranit HIV ze vzorků krve lze poměrně úspěšně ozonizací krve. Problémem v chudých zemích světa je nedostupnost příliš drahých léků a nepříjemné vedlejší účinky některých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v době, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se člověk nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, může prožít dlouhý život, aniž by se u něj AIDS vůbec projevil. Lékaři mohou dočasně potlačit jeho chorobu a prodloužit jeho život, člověk ale nepřežije déle než 12 let s rozvinutou nemocí AIDS. U několika případů se však lidé s AIDS vyléčili a lékaři vyloučili záměnu vzorků. Dále je známo i několik desítek případů, kdy lidé s HIV žijí 15 i více let aniž by onemocněli AIDS.Výskyt HIV je celosvětový, jedná se o pandemii. Nejvyšší výskyt byl zaznamenán na území Afriky. Nejedná se pouze o problém jedince, nýbrž o problém celé populace.
