Ve spolupráci s Českou vodíkovou technologickou platformou připravujeme seriál článků o vodíkovém hospodářství, který by měl poskytnout ucelený rámec informací od výroby vodíku po jeho finální využívání včetně všech výhod a nevýhod plynoucích z jeho využívání.

V úvodním článku přiblížíme, proč je důležité hledat ten nejlepší alternativní energetický koncept založený na nefosilních zdrojích. Dále si osvětlíme rozdíly v médii běžně používaných termínech a stručně probereme něco málo z historie.

V poslední době se čím dál tím více setkáváme s články a komentáři ohledně nadcházející ropné krize a jejího možného řešení. Důvody jsou evidentní; jednoho dne, ať už to bude za 20, 40 či 60 let dosáhneme tzv. Ropného vrcholu (Oil-Peak, nebo také Hubbertův ropný zlom). Ten neoznačuje vyčerpání ropných nalezišť, ale stav, při kterém bude cena ropy neúnosně vysoká a začne tak po ní klesat poptávka a objem její těžby. Je třeba poznamenat, že ke konečnému vytěžení zásob ropy dojde zřejmě až za několik set let, nicméně jako zdroj energie se stane ekonomicky a později i energeticky nezajímavá.

Odhad, kolik ropy ještě zbývá, je velmi složitá vědní disciplína s mnoha proměnnými. Vyžaduje přihlédnutí k velkému množství nejrůznějších vstupních dat s ohledem na ekonomické a politické zájmy jednotlivých států a největších ropných producentů. Podle Colina Campbella (zakladatel International Association for the Study of Peak&Gas) firmy málokdy zveřejňují skutečný stav svých rezerv kvůli komerčním důvodům. Zástupci států ze sdružení OPEC, které dohromady kontroluje přes 78 % světových ropných rezerv, často nemluví pravdu. Princip spočívá v tom, že firmy zpočátku záměrně podcení velikost nově objeveného naleziště, aby mohly do budoucna přicházet s optimistickými zprávami, které mají vliv na růst hodnoty vlastních akcií.