Když se řekne vodní lyžování, překvapivě mnoho lidí neví, co si pod tím představit. Ani já jsem přesně nevěděla, co tento u nás netypický sport obnáší. Měla jsem ale možnost zúčastnit se tréninku juniorského mistra světa Martina Kolmana a zážitek to byl opravdu nezapomenutelný. Celá akce proběhla na Vltavě kousek od Vránské přehrady. Zde se Martin začal připravovat. Protože byla zima, vzal si neopren, ale protože už nebyl sníh, usoudil, že rukavice už potřebovat nebude. Musela jsem se v duchu smát - já jsem tam stála s mikinou a bundou. Byla mi zima už jenom při pohledu na černou hladinu řeky, natož pak při představě, že bych tam měla vlézt. Každopádně Martin musel, nevypadal ale, že by se mu nechtělo. Já jsem se tedy usadila v člunu a pak to začalo. Když jsem tam tak seděla, opravdu to trochu vypadalo, že je vodní lyžování snadné. Je ale pravdou, že takový pocit má asi každý laik u jakéhokoli sportu a podle mě to dokazuje jen to, že dotyčný sportovec opravdu ví, co dělá. Dlouho mi ten pocit ale nevydržel. Jakmile přišlo první salto, zůstala jsem sedět s pusou dokořán; že bych měla třeba fotit mě ani nenapadlo. Nezbylo mi, než jenom obdivovat...
Trénuju pětkrát týdně a většinou odpoledne, takže školu stíhám dopoledne. Ale mám individuální učební plán, protože mám většinou přes 200 zameškaných hodin. Z každého předmětu mám pak tři testy za pololetí.
