Spousta lidí, ať už mém v okruhu nebo vzato na celou republiku, neví, koho volit. Nemají to vyjasněné. Jste-li na tom stejně nebo si jen chcete pohrát, otestujte si na internetu vlastní politické smýšlení.
Oboje samozřejmě není pravda. Už dříve jsem psal, že jsem fandou vznešeného aristotelského ideálu člověka jako tvora politického (viz článek o volbě prezidenta). První názor jaksi zastírá skutečnost, že svině se v lidské společnosti najdou kdekoli a je jich hodně. Pravda, v politice je možná podvodníků o něco více, protože jak říká stará pravda, moc korumpuje. Ovšem výrokem, že se „tím nechci špinit“ spíše říkám, že nemám odvahu situaci čelit a snažit se jí změnit.
Druhý názor je typický pro lidi, kteří se nikdy o politiku nezajímali, není pro ně ale třeba taky typické číst noviny, sledovat zprávy, jinými slovy: zajímat se, co se děje ve světě. Sledováním dění se dostáváte do kontaktu s termíny, které se v politice či komentování politiky používají. Dozvídáte se o problémech (v zahraniční politice, sociální politice státu atd.) a při troše snahy zaujímáte stanoviska.
Je obvyklé, že stanoviska více či méně, ale vždy aspoň trochu souzní, jsou propojená. Proč tomu tak je? Při studiu politických ideologií na státnice jsem vypozoroval, že prakticky všechny vyrůstají z určitých základních premis (axiomů) o lidské povaze. Typický příklad za všechny: liberálové vyzdvihují hodnotu jedince, člověk je podle nich vlastní povahou tvor-individuum. Naopak socialisté vidí člověka jako nezbytně jednu ze součástek společnosti, zde je hodnotou zejména společnost, nikoli člověk sám o sobě. Osobně se považuji za liberálně-konzervativního jedince (60 ku 40).
