V levé části našich stránek najdete všechny kategorie a podkategorie nabízených produktů, po zobrazení se kliknutím na obrázek či nadpis "podrobnosti" dostanete k detailnímu zobrazení zboží.
Dotkneme li se vykuřovadel, dotkneme se zároveň té nejstarší historie lidstva. Né nadarno jsou vykuřovadla nazývána archaickou aromaterapií, archaická proto, že se její vznik datuje zhruba do doby před jedním milionem let, aroma- terapie proto, že vůni a účinky, působení na náš organizmus, naše tělo, ať již fyzické nebo astrální, nemůžeme u vykuřovadel prostě oddělit. Naši předkové na počátku užívání vonných substancí zprvu netušili, že se o takto významnou metodu jedná. Co ale objevili velice rychle, bylo to, že rostlinný materiál, který používají jako topivo dokáže vydávat také různé vůně, které ovlivňují nejen jejich zdraví, pocity, nálady, ale také vědomí, pomáhají vstupovat šamanům na jejich cestu do jiné reality, ovšem nejen to, tyto rostliny nemusí sloužit pouze jako topivo, zdroj tepla, ale také jako obětina všem tehdy uctívaným božstvům, postupně se začínají vyčleňovat a nacházet skutečné „rostliny bohů“.
Od té doby prošly vykuřovadla rukama tísíců generací, každá z nich přispěla do kolektivní znalosti drobnými střípky nových poznatků a zkušeností, až do dnešních dní, kdy je kultura vykuřování v povědomí lidí na větší části celé naší planety. Takto tomu bylo po celou historii, neexistovala snad žádná významná a rozvinutá kultura, která by vykuřovadla aktivně nepoužívala. Nic jiného, snad s vyjímkou používaní zvuků a zvukových nástrojů, nemá tak dlouhou tradici, tak hluboký význam pro život lidí od jeho počátku jako vykuřovadla a jejich vůně, nic není tak silně svázáno s našimi pocity, s naší pamětí, s naší obecnou historií.
Chceme li se podívat na vykuřovadla blíže, jedná se o látky rostlinné, živočišné a vyjímečně i nerostné povahy, jež obsahují vonné nebo aktivní složky, energetické vibrace a informace, které se uvolňují na zdroji tepla. Jednoduše řečeno, k uvolnění uvedených vlastností musíme vykuřovadlo zahřát. Dříve se používaly žhavé uhlíky z topeniště, rozpálené kameny, plotny, některé druhy sušených chorošů ( parazitující houba) velké vykuřovací pánve apod. Dnes je nejvíce rozšířeno pálení na speciálních rychlozápalných uhlících, které nevyžadují dlouhého žhavení, chytají rychle a manipulace s nimi je pohodlná. Takovýto uhlík po zapálení vkládáme do speciálních nádob- kadidelnic a vykuřovadlo sypeme v malém nmožství přímo na žhnoucí uhlíček. Samotné vyhoření, tedy doba po kterou se uvolňuje kouř z vykuřovadla, je většinou rychlé, musíme si ale uvědomit, že aktivní složkou celé metody je právě kouř, v něm jsou obsaženy všechny aktivní látky. Množství vykuřovadla na uhlíku také určuje intenzitu vonného dýmu i očekávaných účinků.
