Po dnešní brigádě mám totální výmaz. Bolest v zádech mě při každém pohybu ujišťuje, že stále žiju a vnímám. Pod tíhou přemlouvání vstát a jít do horké vany plné pěny, sem zabrousila na můj oblíbený portál plný článků s tématy od A o Z.

"Ne, když už bych se (bohužel) o nevěře dozvěděla, tak ON jde zcela ze hry. Všechno je od té chvíle jen na mně, jestli se s tím chci a dokážu poprat nebo ne. On se pak může postavit třeba na hlavu - omlouvat se, slibovat a prosit - zbytečně. Já si musím v hlavě srovnat, co pro mě tento člověk znamená, zda jsem schopná s tímhle zjištěním žít dál tak, abych se tím neužírala a nepředhazovala mu tento fakt, kdykoliv se mi to bude hodit. Abych to nepoužila jako zbraň, kdykoliv mu budu chtít ublížit, aby si taky zažil, jak to bolí! Navíc takovéhle rozhodnutí chvilku trvá a čas, který musí partner přetrpět, než nad ním bude vynesen ortel, je mu dostatečným trestem..."