Po rozpačitém přijetí třetího dílu série X-Men (X-Men: Poslední vzdor – recenze) se producenti pokusili prodloužit sérii pomocí oblíbeného záchranného nástroje: Nultého dílu neboli prequelu. Podařilo se to v rámci možností poměrně dobře a podle mnoha kritiků jsme se dočkali lepšího příběhu i filmu než v případě Posledního vzdoru. Přesto Wolverine nedosáhl tak velkého finančního úspěchu jako předchozí x-menovské filmy.

Je důležité, že X-Men Origins: Wolverine nezklame v tom, co se od něj očekává nejvíce: Představení Wolverinovy (omlouvám se, jméno Rosomák mi skřípe mezi zuby) minulosti je jasné a poutavé. Když pomineme poněkud nemotornou snahu o manévrování příběhu tak, aby musel vyústit ve ztrátu Wolverinovy paměti, bez které by navazující díly nedávaly smysl, je to fajn podívaná.

Dozvíme se, kde a jak Logan vyrůstal, jak začalo jeho přátelství (a později nepřátelství) s Victorem (Sabertooth), jak vstoupil do speciálního armádního týmu plukovníka Strykera a jak z něj odešel, když zjistil, že nejde ani tak moc o službu vlasti jako o Strykerovu soukromou agendu.

Krátká vložka z kanadského exilu potěší oko něžného pohlaví (Hugh Jackman do půl těla) i mužskou část obecenstva (dojemně dokonalá Lynn Collins). Od té chvíle to jde od desíti pěti jak s Loganovou vesnickou idylkou, tak s filmem.