Základům správné jízdy se musíte naučit, „samo“ z nebe to nepřijde. Záleží na tom, kolik vám je let, jak jste na tom se zdravotním stavem a pohybovým nadáním. Je to otázka spíše delšího času, než nasbíráte potřebné zkušenosti a zdokonalíte umění ovládání kola. Jako začátečníci postupujte v tréninku a nácviku jízdy obezřetně a nic neuspěchejte! Teoretické základy si nastudujte z různých knih, časopisů nebo internetu. Praktické dovednosti je asi nejlepší rozvíjet tak, že na vyjížďky nebudete vyrážet sami, ale najdete si k sobě nějakého zkušeného bikera. Neznáte-li žádného, zajděte do svého oblíbeného cykloshopu a zeptejte se prodavačů na lidi, co jezdí. Určitě vám někoho doporučí. Ze začátku si nevybírejte žádné těžké terény. Spíše se zaměřte na poznávání svého kola a najíždění kilometrů pro vybudování dobré fyzické kondice, bez které se při delších vyjížďkách a v náročnějším terénu neobejdete. V tréninku postupujte systematicky, neopomíjejte ani rozcvičení a protažení před jízdou a po ní. K monitorování svého stavu používejte měřiče pulzu. Důležitým aspektem je i správná výživa a pitný režim. Při jízdě v terénu se naučte klidnému a rovnoměrnému šlapání. Usnadní vám to více frekvenčně pojatá jízda než silová s pomalou kadencí otáček šlapání. Když jedete, neupínejte pozornost jen na své přední kolo, ale vnímejte i větší vzdálenost před sebou, abyste si mohli správně zvolit stopu. Pod kopcem si zavčas odřaďte na lehčí převod, především vepředu, na trojpřevodníku. Později v zátahu se vám to už nemusí podařit. Při jízdě po rovině a do kopce využívejte co nejvíce jízdu v sedle. V prudším stoupání musíte dobře pracovat s rozložením těžiště. Pokud bude více na řidítkách, bude vám podhrabávat zadní kolo. Když těžiště posunete příliš do zadu, pozměnu se vám bude zvedat přední kolo. Jízdu ze sedla používejte hlavně při překonávání větších překážek nebo v rozbitých sjezdech. Čím strmější klesání je před vámi, tím více posouvejte těžiště nad zadní kolo. V těch nejprudších sjezdech se posuňte až za sedlo. Rukama držte pevně řidítka, jedním nebo dvěma prsty s citem brzděte. Paže ale mějte povolené. Používejte více zadní brzdu, i když je méně účinná. S přední pracujte nanejvýš opatrně. Při více dopředu posunutém těžišti hrozí při ostřejším zabrzdění přepadnutí přes řidítka. Hlavně nepanikařte a nejeďte úplně pomalu, jak jen to jde. Jinak hrozí, že o každou menší překážku, kámen nebo kořen se vám zastaví přední kolo a vy půjdete nedobrovolně přes řidítka. Kolo ve sjezdu raději nechte jet, pobere si toho hodně. Technicky těžší sjezdy, na které si netroufáte, nechte sjet nejdřív zkušenějším bikerem. Podívejte se, jakou cestu si zvolil, na jeho pozici v pedálech a rozložení těžiště. Při jízdě terénem se naučte vnímat podklad, po kterém jedete. Poznávejte jeho zákonitosti, abyste byli schopni reagovat i na jeho nenadálou změnu úpravou rychlosti jízdy, včasným přehozením na lehčí převod, obezřetnějším brzděním, přesunutím těžiště, nadhozením předního kola k zdolání překážky atd. Jinak se jezdí po zpevněné široké lesní cestě, jinak po pěšině plné vystupujících kořenů a kamenů, jinak po písku. Jízda blátem nebo průjezd hlubokého brodu má také svá specifika.