Zdravím všechny příznivce hen tohoto blogu. Dlouho už jsem nic nenapsal, dlouho jsem jen posedával, mezi lidmi procházel a snažil se proniknout do jejich duší. Nikam jsem moc nejezdil, jen po městě, tudíž nebyl žádný velký zážitek, o který bych se s Vámi podělil. Ale i ty sebemenší záchvěvy života v Číně jsou jistě pro mnohé z Vás zajímavé. A tak jsem se rozhodl napsat o tom, co jsem tady ten měsíc vlastně dělal.

Začal bych novinkou, která je ještě stále žhavá a ožehavá. Nevím, jestli české informační servery nebo noviny píší o události, která v Číně hnula zemí. K 1.listopadu totiž Všečínské shromáždění schválilo reformu čínského školství. Ministr školství, Yuan Guiren, předložil ke schválení velice netradiční reformu. Jedná se o reformu, která přikazuje v celé Číně na všech školách, základních, středních i vysokých, vyučování předmětů v čínštině. Tzn. že menšinové jazyky v autonomních oblastech a oblastech s vysokým počtem menšinových národností jsou na školách zakázány. Dosud bylo vyučování dvojjazyčné. Ve školách se vyučovala čínština i lokální jazyk, kterým mluví minoritní skupiny v provinciích, kde jsou v převaze. Samozřejmě ve východních oblastech je tento krok pramálo viditelný. Čím více však člověk začne postupovat na západ, zjišťuje, že tento krok čínského vedení opravdu pohnul zemí. V provincii Yunnan, které se říká mikrokosmos Číny v oblasti národností, žije 25 minoritních národností. Mnoho z nich, jako například menšina Zhuang, má svůj vlastní jazyk. A jelikož základní definice menšiny je rasa, kultura, jazyk, náboženství a společná historie, je jazyk základní definicí jakékoli kultury. Toto všechno spolu úzce souvisí. Bez rasové sounáležitosti není kultury, bez jazyku není náboženství, bez historie není kultura, jedno koexistuje s druhým. A to, že se ztratí jazyk, je jen snaha o potlačování menšinových kultur.

Na druhou stranu čínská vláda udělila v politice jednoho dítěte menšinovým kulturám výjimku. Ale toto je spíš krok k tomu, že menšiny v Yunnanu jsou jednou z obrovských atrakcí a turistických lákadel v Číně. Kdo by chtěl nechat vymřít svou vlastní zoo.

Pokračujeme-li dál na západ, objevují se Tibetské oblasti a Xinjiang. Jedna z nejrozsáhlejších oblastí Číny, které tvoří západ. Toto území zahrnuje východní Turkestán, který byl násilně připojen v letech 1755-1759. Oblast je obývána početnou národnostní menšinou Ujgurů (přibližně 9 milionů obyvatel), jejichž mateřským jazykem je ujgurština, středoasijský jazyk altajského původu. V Xinjiangu se vyvinula spousta separatistických skupin, které usilují o samostatnost, neboť jejich původ sahá ke středoasijským republikám, nikoli k čínskému impériu. Čína si je toho vědoma a tento krok, snaha o vytlačení jejich jazyků (ujgurština, kazaština, tádžičtina...) je snaha o potlačení separatistického myšlení. Ovšem není se čemu divit, že hnutí bojující za svobodu Xinjiangu se v těchto dnech bouří a jistě to pro ně nebude nic příjemného. A konečně je tady Tibet, který se nikdy nesmířil s odchodem Jeho Svatosti do exilu. Zemětřesení v Yushu bylo katastrofou, ale za mnohem větší katastrofu je vnímán fakt, že Hu Jintao, prezident ČLR se pyšně dme nad svou miliardovou pomocí pro Yushu a Dalajláma může jen psát tajné dopisy, které možná ani nikdy do města nedorazí a Tibeťany tak nemá kdo potěšit, uklidnit. Po prezidentově proslovu, že nehodlá s menšinami nijak zápasit a že jeho pomoc je upřímná, se objevil tento zákon. Zákaz vyučování tibetštiny.