Levicoví intelektuálové komentujíce nejnovější vývoj ostudných kauz české politiky špatně skrývají jakousi radost, že konečně dochází na prorocká slova o rozpadu kapitalismu, jehož zahnívání tak pěkně ilustruje bizarní pimprlové divadlo plné tajných odposlechů, stranických souloží, vytunelovaných fondů, nastrčených ministrů, drog a vůbec balastu béčkových špionážních filmů. Levicoví intelektuálové, kteří jsou samozřejmě něco úplně a zcela jiného než od moci odstavení komunisté, cudně naznačují, že tento rozpad kapitalismu vyvrcholí světovou revolucí (která zahrnuje několik demonstrací) a pak již bude brzy na světě lépe a radostněji. Levice zvítězí nad pravicí, socialismus nad kapitalismem atd. I velmi inteligentní lidé a rozhodně i lidé čestní se nechávají rádi ukolébat tímto sekulárně mesianistickým snem pozdního 19. století. Celou řadu příkladů tohoto romantického snu nalézáme například na stránkách Deníku Referendum.

Aniž bych chtěla poukazovat na naivní aplikaci hegeliánsko - marxistických pouček na filozofii dějin, na prostinkou víru v to, že po skončení složitého a málo srozumitelného současného věku nastane jakýsi osvícený věk lidské solidarity, spravedlnosti a míru, což je ostatně náboženská idea, chci upozornit na samotný pojem kapitalismus tak hojně užívaný.

Zde je totiž možná první omyl stejně jako v chybném užívání pojmů pravice a levice. Náš svět, jehož bizarní výstřelky nás nyní buď baví, nebo znepokojují, nelze jednoduše vysvětlit v těchto kategoriích 19. století. Dnešní státy nemají vlády pravicové či levicové, nemají zřízení kapitalistická či socilaistická. Prakticky všechny evropské státy jsou státy sociální s velkou mírou péče a zásahů, o jakých se klasickým socialistům ani nesnilo. Kapitalismus vymizel již před mnoha desetiletími, alespoň takový kapitalismus, jaký definoval například Max Weber, kapitalismus zakotvený v typické křesťanské etice, kapitalismus založený na odložené spotřebě, asketickém životním stylu, investicích a přísné měšťanské morálce. Vymizel i pozdní kapitalismus zrozený sekulární industriální a urbanizovanou společností věku elektřiny a páry.

Dnešní zřízení bývá někdy označováno jako postfeudální, mafiánsko klientelistické, je označováno různě a evidentně rozpačitě. Nemáme vhodný termín, který by vystihoval zcela novou zkušenost, kdy stát nefunguje, ztrácí kontrolu a je privatizován zájmovými skupinami stojícími nad zákonem. S ideály kapitalismu nemá toto zřízení nic společného, samozřejmě nikterak nesouvisí ani s ideály socialismu či marxismu. Je to úplně nová forma vládnutí, sice je částečně podobná vládě tradiční mafie, ale na rozdíl od venkovské, či v kriminálním podsvětí zakotvené klasické mafiánské struktury jde o mafiánskou vládu již etablovanou v celé struktuře státu.