Hurá, hurá, hurá! Konečně byl náš nový byt hotový a já jsem mohla nastoupit na výmalbu. Nemohla jsem se dočkat, měla jsem už delší dobu rozmyšlené, která místnost bude jakou barvou. Zavrhla jsem studenou modrou a všude se snažila dát teplé odstíny. V dětském pokojíčku to byla jednoznačně žlutá, zatímco v koupelně jsem se nakonec rozhodla ponechat zdi bílé, aby to už nebylo moc strakaté s těmi barevnými obklady.
Začala jsem koupelnou, tedy vlastně stropem. Překvapilo mě jaká je to makačka, doposud jsem malovala ve starém bytě jen štětkou, ale na sádrokarton jsem vzala samozřejmě váleček, bylo to o dost náročnější. Když jsem malovala třetí vrstvu, už jsem na strop mírně nadávala. Ale pořád mě držela představa, že budeme do Vánoc v novém a tak jsem se i chvilkami přistihla, že si prozpěvuji s rádiem a ještě na židli v rámci možností tančím. Jakmile jsem měla WC a koupelnu hotovou, chystala jsem se na kuchyň. Měla jsem vybranou červenou barvu, ne žádnou výraznou divočinu, spíš tmavší odstín dovínova, ale ne zas moc sytý, aby místnost nevypadala temná. Původně jsem si chtěla ten správný odstín nechat namíchat, ale po sdělení ceny mě braly mrákoty, a tak jsem si řekla, že to risknu a namíchám si barvu sama. Přemýšlela jsem jaké namíchat množství, aby to vyšlo na celou místnost, potom už bych jistě netrefila správný odstín. Propočítala jsem to a začala lít červenou barvu do bílé - základní. Míchala jsem, míchala, ale barva byla pořád hodně světlá a tak jsem přilila ještě jedu lahvičku červené. Ha! To bude ono. Začala jsem malovat, byl to docela pěkně trefený odstín. Ovšem jak barva postupně schla, začala světlat, ale ne do světlejší červené. Stěny byly růžové! No nazdar, pomyslela jsem si, to bude mít manžel radost. Růžová nebyla nijak křiklavá, ale přesně taková, že by se za ni nemusela stydět ani panenka Barbie, a když jsem si navíc představila kombinaci s bílými spotřebiči…. No co už s tím, nově to malovat nebudu, říkala jsem si. Navíc byl večer a pod světlem ta barva vypadá přeci jen malinko jinak. První vrstva uschla docela pozdě, a tak jsem za světla žárovek vymalovala druhou vrstvu. Manžel v té době přišel nakouknout a mírně se zalekl. Ale řekl, ať si z toho nic nedělám, že děti jsou malé, zdi určitě uťapou a tak budeme třeba za rok malovat znova. A že prý to není růžová, ale lososová a losos se do kuchyně náramně hodí. Tak jsem to i já nějak zkousla, domalovala a říkala si, že uvidíme ráno, co z toho vyleze.
