Koukám tady je to samej nepařmen, takže to tady budu asi vyjímka. Já třeba u počítače prosedim celý dny. Né v tahu samozřejmě, taky musím něco dělat, ale když se do nečeho zakousnu, ty 4 hodinky v kuse u toho taky ztvrdnu. A zatim nevidim důvod proč bych neměla. Furt musim dělat co mě nebaví (uklízet, vařit, chodit do práce….), a počítač je popravdě v současný době moje jediná záliba. Mám internet necelý rok a jak píšeš, kvalitních přátel tu najdeš opravdu jen pár. Proto má etapa fór a stupidních pokeců už skončila a teď se věnuji tvorbě webu. Projíždím různé stránky, koukám co maj jak kde udělaný, v čem spočívá návštěvnost webů, nějaký hry to mě moc nebere. To už mi přijde jako opravdu ztráta času. Chci se něco naučit, myslím že za ten rok už jsem něco málo pochytila a čím víc vím, tím víc zjišťuji, že pořád na čem pracovat. Internet je pro mě neuvěřitelný zdroj informací a protože číst knihy mě nebaví, vzdělávám se alespoň prostřednictvím internetu. Není to taková ta výmluva typu: „Já dělám na netu jen samý duchaplnosti“, vím, že to někdy přeháním a když už nevím co bych hledala, tak prostě jen tak brouzdám a nevím co bych kde bych, ale hlavně že u toho dřepim. S tou uzavřeností máš naprostou pravdu. Člověk už přestává mít i zájem setkávat se s lidma, chodit na návštěvy.. Já když už někam jdu, moje jediný o čem se dokážu bavit je validace webu, tvorba bannerů, tabulky a editory…. a to opravdu lidi co pc nezajímá moc neuchvátí. Už jsem s tim trapná i doma, nikdo tomu nerozumí, ale já stejně nemelu o ničem jinym. Tím se člověk uzavírá ještě víc a nemluví radši vůbec, jenom u toho dřepí a vaří si závity v tichu svého nitra. A to jsem dospělej člověk od kterého se očekává že už bude přemejšlet nad jinejma věcma. Ale nemyslete si, jsou i lidi kolem 50 – 60 let který jsou na tom stejně. A nebo třeba na chatu. Lidi tu svojí místnůstku berou jako domov a bez něj ani ránu. Ráno vstanu a hurá „domů“. A běda jak některej člen „rodinky“ půjde do jiný místnosti než do tý naší. Hned je zle, posílaj se mračouni se slovy „No kde to jsi“ a podobně. Tohle je třeba hnus podle mě a to podle mýho nevede k ničemu. Dozvim se co bude kdo vařit, dozvim se jaký je počasí v Mostě, jaký má kdo nemoci a co z toho? Nic mi to nedá, ale musim tam bet furt a psát a psát jako prdlá, protože když chvíli nepíšu, tak se už zase všichni ptaj kde jsem a proč nepíšu… prostě magorárna. Ale to mluvim jen o těch malejch místnůstkách, v těch narvanejch nevim jak to chodí. No, takže kam jsem to došla a co jsem chtěla napsat? Že jsem jeden z těch závisláků co nedaj bez netu ani ránu a z článku jsem si nevzala skoro nic. Až budu ležet na smrtelný posteli a vedle mě bude ležet sportovec a vedle něj třeba zahrádkář a budeme se bavit o tom co jsme v životě dělali, všichni řeknem: „Dělali jsme to, co nás bavilo“. Každej má jinej koníček, někdo se hrbí nad záhonem mrkve a pak si udělá mrkvovej salát, někdo se hrbí u počítače a pak si udělá třeba pěkný webky. Tím ale v žádnym případě nesnižuju kvalitu článku, napsaný je to pěkně, ale nevim jestli si z toho nějakej fakt závislák něco vezme. Už někoho vidim jak vyhodí CSko a půjde místo toho sáňkovat. :-)