Pánové Fridrich a Ančička na Ruzyni dle vlastních slov působí již 35 let. Jejich nálet čítá více než 19 000 hodin, navštívili přes 400 destinací a létali nespočet typů. V oblacích strávili polovinu života a dostali se na letiště, kde téměř nikdo nebyl. Všechny situace však s grácií zvládli a v současné době létají jako examinátoři na Boeingu 737 společnosti Travel Service. O létání hovoří stále s velkým nadšením a obrovským respektem, ačkoli během své kariéry vozili i prezidenty.
Fridrich: Já jsem vlastně začal létat až s prezidentem Havlem, předtím jsem jen jednou letěl jako druhý pilot s prezidentem Husákem. Musím ale dodat, že jsem v osmdesátých letech vezl prezidenty Francie a Itálie, premiéra Grenady, ale taky Jásira Arafata. Zato s panem prezidentem Havlem jsem absolvoval všechny jeho lety, pokud si vzpomínám, kromě asi dvou výjimek. Bál se létat, asi jako každý normální člověk, tak jsem nechával otevřené dveře do kokpitu a on vždycky říkal, když jsme vletěli do turbulence a viděl, že jsme v kokpitu v klidu, že byl také mnohem klidnější. Do roku 1989 jsem vozil jenom „druhou ligu“. Dříve byli VIP rozděleni na dvě skupiny, SD1 a SD2. K tomuto rozdělení se vztahovala i bezpečnostní omezení. SD1 měli takovou ochranku, že k VIP se nedostal ani kapitán. To pan Havel naopak potvrzoval skutečnost, že kvalitní člověk je skromný. Zajímavá byla jeho první cesta do USA. Po listopadu se plánovala cesta do Ameriky, byly toho plné noviny, ale oficiálně jsme nevěděli stále nic. Tak jsme se sebrali a vyrazili s Frantou Vlčkem na Hrad, jestli s touto cestou máme počítat, protože příprava takového letu není jen tak. Tenkrát mu dělal poradce pro zahraniční věci pan Vondra, a říkal nám: „My počítáme s vámi.“ A taky jsme letěli. Bylo to v únoru 1990. Před odletem z Prahy mi kromě pana prezidenta nikdo nepodal ruku, všichni mě obcházeli obloukem. Je nutné si uvědomit, že po listopadu přišli do vedení státu noví lidé a my jsme v té době pro ně byli jen „esenbáci“. Letěli jsme s Il-62 přes Island do Washingtonu a na Islandu bylo hrozné počasí, boční vítr a sněžení. Před startem z Islandu už mi podali ruku všichni. Byli rádi, že přežili.
