Nemám na mysli jen „dolévání benzínu“ do našich smrtelných schránek. Živit se jídlem můžete i tak že manipulací s ním, vařením či prodejem jídla si vyděláváte. Je to vaše práce.

Pracoval jsem jako kuchař. Nevím a neřeknu vám kde a jak to začalo. Vaření mě prostě baví. Vyhovuje mi. Je zajímavé. Je v tom pro mě kus mystiky, je to praktická znalost, oceán informací, dovednost, poslání a na druhou stranu úplně obyčejná a všední věc.

První problém, na který jsem ve své práci narazil byla pro mě neuvěřitelná nestřídmost lidí. Například jsem vůbec nemohl pochopit, proč všichni chtějí jíst svíčkovou. Je tak hrozně drahá! A potom když už si jí tedy někdo dá, proč jí nedojí a nechá na talíři třetinu svého beefsteaku a znuděně si objednává dezert a kávu? Proč mají lidi pocit že musí jíst každý den maso?

Asi vám připadám jako blázen, ale vyrůstal jsem jako jedno ze čtyř dětí. ňíct že jsem měl hlad by bylo trochu silné tvrzení, ale rostli jsme jako z vody a chtěli jsme pořád jíst. Myslím že maminka z nás musela mít radost. Ale nutilo nás to jíst všechno co jsme dostali, nenechat nic na talíři. Pokud jste nebyl dost pozorný, mohlo se vám stát že jste přišel o část porce. To už ve vás vypěstuje jistý vztah k jídlu J. Když mi bylo čtrnáct bydlel jsem u babičky. Byla to „válečná“ babička. To značí, že nikdy nic nevyhodila. Zkyslo mlíko a já měl druhý den tvarohovej koláč. Ztvrdla vánočka a byla zemlbába. Olej po smažení, pokud ještě vypadal slušně se cedil přes mul do kastůlku a používal suverénně všude tam kde se tuk používá. Lhostejno jestli se v něm smažil květák, šup a už byl v buchtách. Babička měla starou kuchařku od Marie Úlehlové Tilschové. A to byla moje první učebnice. Pochopil jsem co jsou místní zdroje. Pochopil jsem že klobása není jen snídaně nebo svačinka na každý den, ale v podstatě masová konzerva, jeden ze způsobů jak uchovat maso před příchodem mrazáků. Pochopil jsem princip zabíjačky. A proč zrovna prase? Tradičně u nás nerostlo moc zeleniny. Neměli jsme papriku ani rajčata, za brambory Bohu dík když už dorazili! (Umíte si předtavit život bez bramborové kaše a hranolků?) Prase je všežravec. Jistě víte že se mu zavděčíte s lecčím. (mimochodem jeden z důvodů proč ho některá etnika a národy odmítají konzumovat). A jako jedno z mála zvířat se dá spořádat od rypáčku až po ocásek. Naši moudří předkové uvařili hlavu, do žaludku natlačili tlačenku, do střev jitrnice a jelita, zalili je sádlem aby to dlouho vydrželo, ze sádla vyškvařili škvarky, tuk se používal na vaření, na pečení i jen tak na chleba. Z kostí se uvařila polívka. Plíce, játra, ledvinky, mozeček – nezbylo nic. Událost se konala v zimě a byla načasována tak aby vykryla jídlem dobu do prvních jarních produktů. Mezitím byl ještě prakticky naplánovaný půst. Pokud někdo zabíjel, obdaroval sousedy tzv.výslužkou, když začalo docházet maso, picnul prase někdo další a zase se rozdělil. Jungmann tvrdí že proto se prosinec jmenuje tak jak se jmenuje – prasinec, od zabíjaček J Když se na Vánoce pekla tradiční ryba, ve spoustě rodin se pekla z těsta, protože na ní neměli. Zvláštní představa viďte?