V 80. a 90. letech minulého století se staly fenoménem dva knižní virtuální světy matrix a Metaverzum od kyberpunkových spisovatelů Williama Gibsona a Neala Stephensona. Autoři nabídli svým čtenářům pohled na prostředí vytvořené díky všudypřítomným a neustále se vyvíjejícím technologiím. Na prostor, který by se jednoho dne mohl skutečně stát součástí jejich životů. Na začátku 21. století se tato představa stává v některých aspektech skutečností. Díky pokroku moderní doby totiž Stephensonovo Metaverzum v současnosti existuje například v podobě virtuálního světa nesoucího název Second Life, které se neustále rozrůstá a dostává v povědomí dalších a dalších uživatelů.

Výše jmenované virtuální světy vznikají v prostředí kyberprostoru a virtuální reality. Protože jsou si však tyto pojmy velice blízké a někdy se až úzce prolínají, je nejdříve nutné je definovat a vymezit pro další použití v kapitolách 2. Gibsonův matrix a Stephensonovo Metaverzum a 3. Second Life. V těchto kapitolách se však práce zabývá především popisem virtuálních světů, technologií, které se zde běžně používají a porovnáním společných, popřípadě uvedením odlišných, prvků charakterizujících jednotlivé světy. U Second Life bude navíc uveden i nástin jeho vzniku a vývoje (který neustále pokračuje), protože se neustále objevují nová vylepšení, která pomáhají svým uživatelům k snadnějšímu vstupu do světa a jeho orientaci v něm.

Protože virtuální světy vznikají v prostředích virtuálních realit a kyberprostoru, pokusím se definovat, co znamenají. Oba termíny již byly porůznu interpretovány. Zatím však neexistuje, lépe řečeno, neužívá se jedna všeobecná definice, která by platila v plném rozsahu a vše shrnula, protože od počátku si autoři článků, knih atp. vybírají pouze ty určité části formulací, které se jim hodí pro danou práci. Každý člověk si však většinou dovede pod výše zmíněnými slovy zhruba představit, o co se jedná.

Termín virtuální realita vůbec poprvé použil francouzský divadelní teoretik, herec a básník Antonin Artaud ve své knize Divadlo a jeho dvojenec (Théâtre et son double) roku 1938, kdy byla kniha publikována. Nazývá divadlo uměním virtuálním, protože v sobě nenese ani svůj cíl, ani skutečnost, takže virtuální je zde vnímáno jako opak k reálnému. Divák vidí divadlo, vymyšlené postavy, prezentuje se mu hra. Navíc poté Artaud hovoří o virtuální realitě divadla zahrnující osoby, předměty, obrazy jako o rovině stojící spolu s rovinou čistě fiktivní a iluzorní, která se zabývá rozvinutím symbolů alchymie, což tento fakt pouze potvrzuje.