Čím to je, že se tak rychle zahraniční seriály dostaly k českým dětem? Jak dokázaly tak rychle dítě zaujmout a připoutat je k televizi k dalším a dalším epizodám? Tohle jsou jistě otázky, které si pokládá nemálo rodičů, když vidí, jak jejich ratolest zaujatě kouká například na Pokémony.

Osobně si myslím, že ne všechny seriály jsou pro dítě vyloženě špatné. V konečné fázi by zjevně žáden neměl být špatný, ale když se nad tím zamyslím, v čem jsou například výše zmiňovaní Pokémoni výchovní? Mám dojem, že téměř v ničem. Tedy pravdou je, že záporné postavy – Rakeťáci jsou za své špatné činy potrestáni a hodný Ash se svými kamarády se snaží bojovat proti zlu…

Můj pohled na Pokémony Tady právě si osobně myslím jde o samotný boj jednotlivých „Pokémoních postaviček“ než o nějaký výchovný čin. Mnoho dětí si potom myslí, že oplývá spoustou nadpřirozených schopností, které jim umožní létat či bojovat, jako jejich kreslení kamarádi.

Takových seriálů a filmů je u nás již dostatek. Především dnes téměř každá domácnost má speciální televizní programy určené dětem, kde ony zmiňované „pohádky“ běží celý den.