Poznámka redakce: článek je posledním dílem miniseriálu o českých zpravodajských serverech. První díl rozdělil zpravodajství na všeobecné a odborné a nastínil současné možnosti personalizovaných zpráv, druhý se podrobněji věnoval největším českým zpravodajským serverům.

V tomto světle bych si dovolil okomentovat výňatky z dokumentu, který napsal Benedikt XVI. 24. ledna 2008. Jistě se nejedná o analýzu mediálního experta, ale člověka, jehož názory budou číst a na toto téma diskutovat statisíce lidí, což by se u českého odborníka stalo asi jen zcela výjimečně. Žijeme v kulturně křesťansky podmíněném prostředí, a to bez ohledu na naše vyznání či přesvědčení. Proto si myslím, že má smysl se u tohoto dokumentu trochu zastavit.

Zajímavá je hned definice smyslu médií – Hledat Pravdu za účelem jejího sdílení. Smyslem žurnalistiky tedy nemá být zisk, ale hledání pravdy. V tomto pohledu může být vnímáno povolání novináře podobně jako povolání pedagoga, který by svoji práci jen za mzdu dělal často velmi nepravděpodobně.

Hromadné sdělovací prostředky mají vzhledem k výchovným možnostem, jimiž disponují, zvláštní odpovědnost za to, aby podporovaly pozornost vůči rodině, vyslovovaly její očekávání a práva a ukazovaly její krásu. Zde je otázkou, zda každý novinář nutně musí svou pozornost směřovat k rodině, ale možný hlubší kontext zde je a je velmi podobný jako v novinářských kodexech všude ve světě – zpravodajství a publicistika se musí řídit etickými normami, nejen striktně definovanými společností (vysílání určitého druhu pořadů po 22 hodině a podobně), ale také jakýmsi etickým vědomím každého jednotlivce (které je pochopitelně různě kvalitní či striktní).