Cyril Svoboda, předseda Legislativní rady vlády a ministr za KDU-ČSL, to vyjádřil pěkně na férovku. Klaus prezidentem za církevní restituce. Hraje se bratru o 270 miliard, a to už lidoveckým bratrům a sestrám stojí za to něco obětovat. Počin Cyrila Svobody je v (nejen) našich zeměpisných šířkách poněkud neobvyklý. Ne, teď nemám na mysli kupčení s mocí. To je docela normální. Ale to, že je vše řečeno otevřeně a nazváno pravým jménem. Aź se vkrádá otázka, jestli náš ministr není za a) prosťáček, nebo za b) pravdomluvný a čestný muž. Další otázkou je, zda si ministr Svoboda uvědomuje možné následky svých činů. Svým postupem totiž může přispět k destabilizaci nastolené úrovně politické kultury. V ní, nepočítáme-li plebs (dle ankety na serveru Novinky.cz téměř devadesáti procentům hlasujících vadí politický obchod s volbou Václava Klause), všichni vědí, jak to je ve skutečnosti. Záležitosti Stanislava Grosse jsou křišťálově čisté, že křišťálově čistší býti ani nemohou, že jabka jsou ovoce, kapři jsou ryby, pět na stole v českých je kódová řeč a Ivan je srdcař, který se stal obětním beránkem. Při nedodržování základních (byť nepsaných) pravidel fungování, ale i zaběhnutému a lety ověřenému systému reálně hrozí zhroucení.