Už je to pěkná řádka let, co jsem jako malý kluk s velkou fantazií, kreslil doma pastelkami a fixami na papír své představy o společenské hře. Celkový dojem jsem doladil hračkami různých bojovníků, kostkami a já už nevím, jakými různými díly stavebnic ještě. Moje mladší sestra si pak tuto „mou“ hru musela zahrát :o). Samozřejmě nechyběli políčka pro skákání s figurkou a kostka polepená vlastními symboly.
Myšlenka na vytvoření vlastní hry mě provázela celý život. Více či méně intenzivně. Když jsem se kdysi odhodlal vytvořit sběratelskou mega hru a začal pracovat na prvních dokumentech, uvědomil jsem si, že o vydávání her vlastně vůbec nic nevím a zase jsem toho nechal.
Uplynulo opět několik let a nutkavá touha vytvářet vlastní hry mně opět naplno pohltila. Ač jsem si uvědomoval, jaká je dnes situace na trhu, řekl jsem si, že se konečně odhodlám a půjdu do toho. Později bych si vyčítal, že jsem to neudělal, ať bude výsledek jakýkoli. O náměty jsem nouzi neměl. Ty přicházejí tak rychle, že je kolikrát nestačím ani dokumentovat. Sice jsem si nebyl jist, jaký z mnoha nápadů začnu realizovat první, zato jsem měl naprosto přesnou představu o tom, co by hra měla hráčům poskytnout. Získávání a hromadění surovin, jejich investování do užitečných nástrojů, trocha napětí a překvapení a samozřejmě zajímavý a neotřelý příběh. V hlavě jsem viděl podzemí a tvory, jak se tam prohánějí a prožívají své příběhy. Chtěl jsem aby to bylo ve stylu odkrývání hrací plochy, takže bylo zapotřebí mnoho žetonů, které budou reprezentovat vše, na co při kutání chodeb narazíte. Sedl jsem ke stolu a začal dělat první náčrty labyrintu plného čtverečků 2 x 2 cm. Do hlavy se začali hrnout myšlenky co dalšího by se do hry dalo začlenit. Spousta nápadů se přefiltruje a zavrhne hned na začátku, další zaniknout při hlubším zamyšlení nad mechanizmem hry a pravidel a poslední slabé články zmizí při testování. Nejde jen o to něco „cool“ vymyslet. Naučil jsem se totiž na každý detail ve hře dívat z pohledu výroby a nákladů, což má samozřejmě za následek cílovou cenu hry. Hlavní dva cíle u hry bylo totiž dát hráčům zajímavý příběh u kterého se budou bavit a nabídnout hru za příznivou cenu, abych byl vůbec schopen na dnešním, zaplaveném trhu konkurovat a něčím oslovit. To znamená že každý nový nápad jsem musel vyhodnotit z pohledu místa ve hře. „Vejde se to do počtu žetonů, aby tam bylo dost pro každého hráče? Stojí to za to, abych rozšířil kapacity žetonů? Mám tímto novým nápadem nahradit nějaké stávající žeton a přenechat mu jeho místo?“ Možná se to nezdá, ale každé takové rozhodnutí má vliv na konečnou cenu. Samozřejmě že v důsledku jedné hry se jedná maximálně o pár desítek korun, ale rozmyslíte si to, když jich při výrobě naráz musíte zaplatit například 1000.
Jelikož jsem se rozhodl, že tvorba her bude zatím mé vedlejší povolání, pracoval jsem současně se svým zaměstnáním. Odpoledne jsem přišel z práce, sedl k PC a večer nešel spát dříve jak v deset. Takto jsem fungoval pět měsíců. Naštěstí má žena byla velice tolerantní a snažila se mně nechat pracovat a sama zvládala péči o naší teď už roční dcerku.
