Je historickým faktem, že touha vlastnit krásné věci patří mezi nejstarší lidské potřeby. Již od doby kamenné si člověk zhotovoval náhrdelníky a amulety. Tyto první šperky vznikaly primitivními technikami výroby a jako materiál sloužilo především dřevo, kámen, hlína. Ke zdobení šperků se užívala perleť, lastury ale i zvířecí zuby a kosti.
S objevem drahých kovů, zejména stříbra a zlata, světlo světa spatřily další druhy šperků jako jsou náramky, záušnice, spínadla, prsteny nebo pečetítka. Ke zdobení se užívalo stejně jako dnes drahých kamenů a perel. Jako průkopníky ve šperkařství lze označit obyvatele Blízkého východu - Babylónu, Chetitské říše a třeba Egypta. Do skupiny nejužívanějších drahých kamenů patří tyrkys a karneol. Omezená dostupnost a nákladné pořízení těchto drahokamů vedlo k výzkumu, jehož cílem bylo tyto drahé kameny nahradit lidskou činností. Tedy již v této době lze zaznamenat pokusy o výrobu kopií drahých kamenů. Shodou náhod, jako vedlejší produkt metalurgické a keramické výroby, vzniklo sklo, které se postupem času ukázalo jako nejvhodnější materiál k vyrobě kopií drahých kamenů. Je zaznamenaným faktem, že nejstarší skleněný předmět byla nazelenalá perle z egyptských Théb. Vznik této perle se datuje pět tisíc let před naším letopočtem. V Mezopotámii byly nalezeny šperky (korálky, amulety), které nebyly celoskleněné, ale pouze pokryté sklovitou vrstvou. Později začala výroba po celém Středomoří, ve třetím tisíciletí v Indii, ve druhém pak v Evropě. Vedle kopií skutečných přírodních materiálů vznikaly i skleněné perle a napodobeniny drahých kamenů. Za průkopníky ve výrobě celoskleněných šperků lze označit Egypt a Mezopotámii. Z tohoto období existují první dochované záznamy o výrobě dutého skla. S touto érou je spojen objev bronzu, který se výborně hodil k výrobě nástrojů a také šperků. Přestože cena bronzu byla podstatně nižší než cena zlata a stříbra, i bronzové šperky byly dostupné hlavně majetnějším obyvatelům. Obdobné to bylo i se skleněnými imitacemi drahokamů a perlí, které lze považovat za základ bižuterie v podobě, jak ji známe dnes. Hlavním důvodem, proč cena těchto šperků nebyla dostupná všem byl fakt, že tajemství výroby skleněných šperků bylo známo jen úzkému okruhu lidí. A ti si své tajemství výroby bedlivě střežili. Pro příklad lze uvést, že například v Egyptě byla výroba skleněných ozdob a šperků výsadou kněžích. Od počátku našeho letopočtu byla sklářská výroba svázána s římskou říší. Právě díky Římanům se umění výroby skleněných šperků v Evropě rozšířilo. Prodejními komoditami v těchto časech byly zejména skleněné korále, skleněné kameny a skleněné imitace drahokamů. Dále to byly korálky a amulety.
