Do jaké míry je hodnocena zdravá a rozumná zvědavost? Kdy jsou to klepy, a kdy už je to posedlost dosáhnout všech informací? Člověk chce vědět vše, aby byl chytrý, mohl zaujmout, ae i aby věděl, co kde kdo kdy s kým a proč. Proč se ae za těmito slovy často skrývají smyšlené fantazie těch nejhorších představ, kterých se bojíme aby se nestaly? Kdo se moc ptá, moc se dozví. Kdo moc pátrá, najde i věci a činy, které měly být utajeny. Jsme až tak špatní lháři nebo až tak dokonalí agenti? Jsme zvědavý aby se naše fantazie nepotvrdily, ae co kdyžse pak potvrdí? Máme si vyčítat že jsme vůbec hledali a zajímali se?

Když se člověk nezajímá, je to špatně, uchází mu pak i ty nejdůležitější informace, ae čím víc se začíná zajímat, tím víc ho láká vědět víc a tím víc mu začíná pracovat fantazie. Je to tak ovšem ve všech oblastech života? V přátelství, v lásce, v kolektivu atd...? V přátelství může zvědavost přejít v soupeření, v lásce v žátlivost a podezíravost...ae ve všech oblastech dojde k nejhoršímu..k POSEDLOSTI vědět co nejvíc i za cenu splnění těch fantazíí, kterých se bojíme...