Často se ke mně dostávají informace, že kamarádky mých kamarádek mají problémy se svým tělem – nelíbí se jim jejich prsa, boky, či mají problém s nadváhou. Naštěstí já ani mé nejbližší kamarádky tím netrpíme – nebo možná trpíme, ale máme se rády takové, jaké jsme.

Jenže jak mají řešit svoje problém slečny, které se prostě nedokážou smířit s tím, že mají nějaké to kilíčko navíc? Ano plastická chirurgie. Vím, že já bych do toho určitě nešla – teď rozhodně ne. Nanejvýš ve stáří, kdybych si chtěla zvednout své budoucí pošramocené sebevědomí. Ale v současné době, kdy moje mladé tělo je ještě v rozpuku bych do toho určitě nešla.

Ale některé slečny na to mají jiný názor. Ony se rády nechají zkrášlit pomocí plastické chirurgie. Pokud si tím chtějí samy zvednout sebevědomí, tak to chápu a akceptuji. Ale pokud by to dělaly například proto, aby se zalíbily svému okolí, či svému partnerovi, tak bych si zaťukala na hlavu nad jejich inteligencí. Plastická chirurgie není věc, nad kterou byste měla přemýšlet 5 minut – nespěchejte a dejte si na čas.

Zvětšení prsou je fajn – ne každá má perfektně kulatá prsa velikosti C, které mají tak rádi kluci – nebo aspoň ti kluci/chlapi, které já znám. Problém je, když slečna není stavěná na takovou váhu (rozumějte prsa trojky, jsou celkem cítit – všechny holky s tímto „darem“ to potvrzují) a najednou (po operaci) se jí na hrudníku objeví taková zátěž. To pak většinou odnesou záda a jsou s tím problémy – takže když už prsa opravit chirurgicky, tak jen opticky zakulatit – ne nafouknout jak pneumatiku.