Při jedné cestě vlakem mi tuhle vyprávěla paní, že přišla o práci. Jak řekla: od pracáku brala 5 měsíců podporu - nic závratného ke zbohatnutí. Když jí skončila podpůrčí doba, nedostala nic jen hodně dobrých rad, jak si hledat a třeba i najít práci. Jenže to dělala celou dobu i bez skvělých božích doporučení od státních úředníků, sedících za stolem v poradnách práce. Její manžel pobíral ve svém zaměstnání plat kolem 11 tisíc, a tak, když šla na sociálku svého městského úřadu, aby tam něco „vyprosila" na to své žití, namísto nějaké té dávky sociální nouze nebo něčeho podobného se dočkala dalších skvělých rad a doporučení, které ale kručení v žaludku nijak nevyřeší. Některé z těch rad zněly i tak, že ji prý může podporovat manžel, protože jsou dávno za hranicí životního minima, a tím pádem paní nemá nárok na jakékoliv dávky. Takže s očima v sloup a kručícím žaludkem beze slova a s polknutím sliny odešla...

A zase tak nějak ti naši zákonodárci - vymýšlející dobu podpory v nezaměstnání a vůbec sociální zabezpečení a pomoc lidem v nouzi - zapomněli na ty světské starosti, které běžný člověk má. On totiž ten prachobyčejný člověk s podprůměrným platem není schopen živit sebe, finančně táhnout domácnost a navíc i partnera. To nemluvě o tom z jakých peněz si má ten jeho partner - ten nezaměstnaný - vlastně shánět práci, když je tak nějak bez koruny v kapse a je rád, že si může koupit tak maximálně rohlík.

Je sice moc pěkné a snad i chvályhodné že stát chce šetřit státní výdaje a zamezit tak dalšímu vybírání státní kasičky. Ale že by to měli být třeba právě nezaměstnaní, kteří si utáhnou už takhle stažené opasky, když stát vyhazuje penízky na volební kampaně politických stran, na zahraniční cesty politiků a jejich lobbistů nebo na tučné platy poslanců i státního aparátu to už je méně chvályhodným počinem. A tak smutné snad už jen může být, z čeho budou tihle lidé bez korunky v kapse žít?

Proč by takové drobnosti přece české zákonodárce a vládu měly vůbec kdy zajímat. Teď jsou přece volby a to je hlavní. Zkrátka omámit voliče sliby, skvělými nápady a hlasitými agitacemi na brífincích. To je to, co je nutné v tuhle chvíli přesně udělat. Kdepak se starat o ty, kteří možná skončí někde - třeba pod mostem. Přece: „Když se kácí les, padají třísky". A tak když budou peníze na předvolební gulášek, který vlastně zaplatí sám volič - ten který zatím o práci díkybohu nepřišel - tím lépe.