- je ti padesát a systém si oddechne. o jednoho potencionálního důchodce bude postaráno.- to ti pěkně děkuji.- anebo můžeš taky odejít způsobem... no, nezabudnutelným. kdybys byl příznivcem konceptualismu, mohl bys použít plzeňskou věž. nahraješ si poslední proslov. vytiskneš plakáty: jedinečné a jediné vystoupení slavného konceptualisty karla pátečníka!vemeš hydraulické nůžky a koupíš si lístek. žel asi je neukecáš na poloviční s tím, že dolů už nepůjdeš. a než se prostříháš tím ochranným pletivem, určitě nikdo nestihne za tebou vyběhnout. ostatně, můžeš si to nacvičit. a cestou dolů pustíš dálkovým ovladačem svůj proslov z malého amplionu. a když budeš mít štěstí, trefíš dalšího soukmenovce, jak dole zevluje, a bude ti to připočteno k dobru. ovšem blbé bude, když ty přežiješ a ten chudák pojde, a navíc zcela bez přípravy.a do té nahrávky vložíš proslov konceptuálního umělce, ve kterém vysvětlíš, v čem je tvůj počin uměním. ostatně právě v tom spočívá síla konceptuálního umění. jak dovedeš vysvětlit, že právě tvůj právě tvořící se a jediněčný flek na náměstí je tím pravým uměním.

a budou ti závidět!- a co když budu chtít odejít zcela neformálně, například ve spánku?- nezlob se, ale to by byl zcela zanedbatelnej odchod a docela mdlej.- ale já jsem estét a moc se mi nezamlouvá ten tvůj konceptuální počin. ten rozplizlej konec a docela nechutnej na pohled.- nechutnej bude, jen když ho nedokážeš náležitě vysvětlit v duchu současného umění.- chceš mi říct, že když se vyzvracím na veřejnosti a dovedu to své „dílo“ náležitě vysvětlit, tak jsem konceptuálním umělcem?- kápls na to, taťko.- a neříkej mi taťko! jsem budoucí umělec!- ovšem. jen ještě ti musím zjistit, jestli se už nějaký podobně nápaditý umělec v tomto městě nenašel.- to by mě tedy opravdu nasral!