prej jsme na tom tak dobře, že i štěstí můžem vyvážet. prej čína je na štěstí expert a kousek toho našeho by rádi, byť jen na chvíli. co by ne? je-li o štěstí zájem a my ho můžem půjčit... každá komodita dobrá.
a jak se vůbec půjčuje štěstí? půjčím si kousek a někdo ho má a rozdává a pořád dost a snad ještě víc mu zůstává. a lidi čučej a čeští ještě přidaj závist, aby se odlišili. a teď si český honza do ranečku zabalí to naše zrovínka objevené štěstí a poď ho do světa. „kousek štěstí za korunu!“ křičí a doufá, že tento světovej jazyk pochopí i v číně. nakonec neriskoval a poslal avízo a číňan se už klepe, jak si sáhne na to české honzovo. už má snad tato říše středu vše. a vše taky o štěstí ví a ví taky, že mu ještě ten kousek z českého honzy chybí, a když si tento honzík tak rád s chloubou pohraje, tak ať. já tedy vím své o štěstí, jen nevím, jestli to obyčejní chápou a pochopí. a nemyslete si, že jen to žrádlo ke štěstí potřebuju. to byste mě pěkně namíchli.
