Pro výpočet daně z příjmů je třeba zjistit základ daně. Ten získáme odečtením výdajů od příjmů. Do výdajů, o které lze snížit základ daně, nelze ovšem započítat všechno. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů totiž rozděluje výdaje na daňově uznatelné (§ 24) a daňově neuznatelné (§ 25). Aby výdaje byly považovány za daňově uznatelné, musí splňovat následující podmínky:

U placení pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění za zaměstnance se nic nemění. Stále tyto výdaje můžete započítávat do daňově uznatelných. Změna nastala u osob samostatně výdělečně činných, které si sociální a zdravotní pojištění platí sami za sebe. Od roku 2007 si ho už nemohou dávat do daňových výdajů. Samozřejmě to pro ně znamená navýšení daňového základu a větší daň.

Naopak od 1.1. 2009 se jako daňově uznatelný výdaj už považují za vlastní zaměstnance zaplacené příspěvky na životní a penzijní pojištění. Vašim zaměstnancům tak můžete nabídnout zajímavý a užitečný benefit, který vám zároveň sníží daně.

V podobném duchu je i další změna. Od počátku roku 2009 mohou zaměstnavatelé do svým daňových výdajů započítávat výdaje spojené se zvyšováním kvalifikace zaměstnanců. Před touto novelou totiž zaměstnavatelé museli rozlišovat mezi prohlubováním a zvyšováním kvalifikace. Dříve byly daňově uznatelné pouze výdaje na prohlubování kvalifikace zaměstnanců. Prohlubování je vnímáno jako průběžné doplňování stávají kvalifikace. Za zvyšování kvalifikace se považuje získání vyššího stupně vzdělání.