Můžete si potěžkat Kámen mudrců (recenze), můžete vyhrát souboj s baziliškem (Tajemná komnata – recenze), ale když z nejostřeji střeženého čarodějnického vězení uprchne masový vrah a věrný sluha „Vy-víte-koho“ Sirius Black, máte před sebou zdaleka nejtěžší úkol – přežít tváří v tvář člověku z masa a kostí, jemuž navíc šiblo a kupředu ho žene výhradně snaha nechat vás zaříkadlem rozprsknout do všech světových stran.

Není divu, že Harry Potter nemá (už zase) dobré spaní, neboť Blackovým cílem je právě maličkost s jizvou ve tvaru blesku na čele. A to třináctiletý puberťák ani zdaleka netuší, že Sirius skrývá nejedno překvapení, a spolu s ním i celý třetí díl čarodějnické ságy.

Za těmi největšími pak stojí nový režisér Alfonso Cuarón, jenž po skromných produkcích přeskočil do jednoho z největších hollywoodských projektů s lehkonohostí postav z jeho výtečné Mexické jízdy – levného filmu, který globálnímu publiku (a logicky i producentům) ukázal, že nadějný Mexičan nebývale rozumí duševním pochodům dnešních mládežníků, k nimž se měl ve Vězni z Azkabanu přidat právě i jistý Harry Potter.

Cuarón se však překvapivě nezaměřil pouze na dětské představitele a na postavy samotné (k tomuto kroku dospěl až o dvě kapitoly dál brit David Yates), ale dovolil si už vlastně vystavěný svět kouzelníků a mudlů pozměnit prakticky od základů. Osvěžující implementací triček a jeansů do almar plných nudných hábitů počínaje a razantními změnami ve výpravě, vizuálním stylu a atmosféře konče.