Max a maxipříšerky v trailerech slibovali hravou fantastickou podívanou pro děti, která potěší oko a pohladí na srdíčku. Nebo tak nějak. Ať už jste každopádně očekávali cokoliv, zřejmě to nedostanete. Nejen, že film nedodrží žádný z trailerových slibů, ale navíc je to místy těžko zařaditelná a až nepohodlná podívaná. Proč?

Hezky od začátku. O Maxovi se toho během krátké (a nevýstižné) expozice dozvíte pramálo a pokud jste – stejně jako autor recenze – nečetli knižní předlohu, budete se s tím muset spokojit. O chlapci se dozvíme jen to, že má relativně bujnou fantazii, že ho nikdo z rodiny tak úplně nechápe a že při dětském dovádění vydává velmi podivné pazvuky.

Člověku by mělo dojít, že s Maxem není něco v pořádku, už během první scény, kdy běhá za svým psem, řve na něj jak Godzilla utržená ze řetězu a vůbec s ním dělá podivné věci. Jestliže se s tímhle chováním neztotožníte během prvních vteřin, můžete na to v klidu rezignovat po zbytek stopáže. Ono se nezlepší, ba co víc: Stejně nesrozumitelný jako Max se stane celý film.

Předem nutno podotknout, že ačkoliv se to přímo nabízí, Max a Maxipříšerky nejsou zrovna ideální podívaná pro děti. Film sice předvádí naprosto nádherný design samotných monster, to je ale všechno. Jinak je velmi zmatečný, násilný a místy až děsivý. To třeba v okamžiku, kdy Max dopluje na ve své fantazii vytvořený ostrov.