Manoy Night Shyamalan za sebou má zajímavou filmografii. Začal nenápadně, svým třetím filmem Šestý smysl se proslavil tak, že ho někteří začali označovat jako novodobého Hitchcocka, kterážto sláva pokračovala přes geniálního Vyvoleného právě ke Znamením.

Pak už to možná šlo z kopce a se Stalo se tenhle „novodobý Hitchock“ narazil, každopádně proto jsme se tu dnes nesešli. Znamení jsou dost možná poslední film, ve kterém diváci Shyamalana neprokoukli a hlavně byli při jeho sledování opravdu napjatí. Není divu, tenkrát si přezdívku „mistr napětí“ ještě opravdu zasloužil.

Důležité je hlavně to, že Shyamalan nehraje tolik na efekt. Pokud tedy očekáváte od Znamení velkolepou invazi, spousty létajících talířů a malé lidičky s přerostlou mozkovnou, jste na špatné adrese. Celá Znamení jsou velmi komorní film, který se krom několika výjimek odehrává na malé farmě, přičemž informace o invazi Země se dozvídáme z televize – pouze v takovém množství, jaké je potřebné pro pokračování v příběhu.

Shyamalan vypráví velmi pomalu, často používá dlouhé záběry a za postavy nechává mluvit spíš ticho, než řeč samotnou. Ani výborná hudba Jamese Newton Howarda se pořádně nerozezní, dokud nenastoupí finále (které by se bez ní neobešlo).