Fascinuje mne, že někteří lidé stráví mnoho hodin vybíráním, kde lze zakoupit nejlevnější potraviny a kde mají zlevněné mléko a další věci denní potřeby. Na nákupu v hodnotě tisíc korun, ušetří jednu či dvě desetikoruny a pak bez zaváhání nakoupí předraženou nepotřebnou “kravinu”, ideálně od podomního prodavače, kterou lze snadno sehnat v kameném obchodě nebo v internetovém eshopu za poloviční či třetinovou cenu.

Stejně fascinující mi přijde, že je pro někoho drahé kino za 150 korun, ale že žije sám v 3+1 v podnájmu v centru Prahy a většina jeho příjmu jde na pokrytí bydlení, nad tím brvou nepohne. Bydlet v něčem menším či dojíždět do města o 10 minut déle je nemístné, to raději dá 3/4 výplaty za nájem a večer s přáteli nahradí televizí a křupkami Secalo. A nějaká finanční rezerva či investice? „Jsi blázen, z čeho mám šetřit, když platím nájem za své 3+1?“ slýchávám často.

A nakonec třetí a neméně odstrašující případ, který stojí za zmínku. Známý dostudoval, dostal lukrativní nabídku od nadnárodní korporace, nástupní plat 80t+, což je na vysokoškoláka s praxí při škole, více než slušný příjem. Poté leasing na auto, hypotéka na barák (přeci jsem pracháč, tak nebudu bydlet v paneláku, zasloužím si něco honosnějšího), manželka v domácnosti, dítě na cestě a jsem v krysím závodě a ani nevím jak. A jelikož žijeme reálný život a ne pohádku, kde je vše ideální a bez zvratů, tak jednoho dne, jako blesk z čistého nebe, přijde zkracování stavů a s tím i výpověď s 2 měsíčním odstupným.

Nalézt novou práci, není tak vůbec obtížné, ale nalézt stejně lukrativní místo se hrdinovi nedaří a tak bere první co je, za poloviční plat. Bohužel jeho finanční zatížení není stavěno na tento výrazně menší příjem a život v pohádce se boří jako domeček z karet.