Proto se národ rozhodl postavit si vlastní divadlo, aby nebyl vydán na nemilost Rakušákům. Ač tehdy české země ze svých daní doslova vydržovaly Rakousko, pro stavbu českého divadla se z rozpočtu mocnářství pro tento účel peníze nenalezly. I to svědčí o tom, jak nás Rakušáci měli rádi a jaká práva jsme pod nimi měli.

Proto národ začal sbírat doslova po krejcarech, aby mohl slyšet ve vlastní zemi české divadlo. Němci považovali za plně správné, že divadlo se hraje v Čechách a na Moravě jen německy. Přispívali všichni i ti nejchudší.

Když byl po 13 letech v roce 1881 dostavěno, rozhodli se tehdejší čeští představitelé spojit jeho otevření s holdem věrnosti habsburské monarchii. Na slavnostní otevření měl přijet z Vídně její zástupce korunní princ a předurčený nástupce trůnu Rudolf s chotí, která byla Belgičankou.

Vše bylo organizováno jako nejvýznamnější státní návštěva a hold věrnosti Habsburkům. Ulice Prahy se slavnostně zdobily, do Prahy se dokonce z okolí svážely davy na uvítání. Pak přišla z Vídně těsně před datem návštěvy depeše: „Rudolf nepřijede“. Byl sjednán další termín a situace se přesně opakovala: uvítací horečné přípravy a odjezd opět odložen. To se stalo několikrát.