Pramen: pořad Českého rozhlasu 2, ráno 29. 4. Vzpomínka na otevření Národního divadla. Probuzený český národ v 19. století musel s Rakušáky a Němci tvrdě bojovat o každou samozřejmost – vzato z dnešního pohledu – a to ve své vlastní zemi. Například se jen těžce prosazovalo česky hrané i zpívané divadlo. Němci a Rakušáci tomu tvrdě s mocí, kterou drželi, bránili. Proto se národ rozhodl postavit si vlastní divadlo, aby nebyl vydán na nemilost Rakušákům. Ač tehdy české země ze svých daní doslova vydržovaly Rakousko, pro stavbu českého divadla se z rozpočtu mocnářství pro tento účel peníze nenalezly. I to svědčí o tom, jak nás Rakušáci měli rádi a jaká práva jsme pod nimi měli.
Jak námi Rakušáci opovrhovali - Ing. Jiří Vacek
Proto se národ rozhodl postavit si vlastní divadlo, aby nebyl vydán na nemilost Rakušákům. Ač tehdy české země ze svých daní doslova vydržovaly Rakousko, pro stavbu českého divadla se z rozpočtu mocnářství pro tento účel peníze nenalezly. I to svědčí o tom, jak nás Rakušáci měli rádi a jaká práva jsme pod nimi měli.
Proto národ začal sbírat doslova po krejcarech, aby mohl slyšet ve vlastní zemi české divadlo. Němci považovali za plně správné, že divadlo se hraje v Čechách a na Moravě jen německy. Přispívali všichni i ti nejchudší.
Když byl po 13 letech v roce 1881 dostavěno, rozhodli se tehdejší čeští představitelé spojit jeho otevření s holdem věrnosti habsburské monarchii. Na slavnostní otevření měl přijet z Vídně její zástupce korunní princ a předurčený nástupce trůnu Rudolf s chotí, která byla Belgičankou.
Vše bylo organizováno jako nejvýznamnější státní návštěva a hold věrnosti Habsburkům. Ulice Prahy se slavnostně zdobily, do Prahy se dokonce z okolí svážely davy na uvítání. Pak přišla z Vídně těsně před datem návštěvy depeše: „Rudolf nepřijede“. Byl sjednán další termín a situace se přesně opakovala: uvítací horečné přípravy a odjezd opět odložen. To se stalo několikrát.
Zdroj: Ceskenarodnilisty.cz